Sáňkujeme!

V pátek 21. 1. 2011 jsme si pěkně profoukly gatě!

Společně s několika kamarády z naší buddy group jsme se metrem vydaly vysoko nad město. Přestože jsme na sobě měly lyžařské gatě i bundy, tak zima toho dne byla pořádná a my se klepaly i v nížině. A co teprve nahoře nad městem?!

Naše cesta byla dlouhá, dokonce jsme mířili výš, než kde se nachází slavný Holmenkollen lyžařský můstek. Vůbec nám to ale nevadilo, protože jsme se všichni kochali okolní krajinou s bílým snížkem, výhledem na celé Oslo a vůbec vysokohorským rázem celé krajiny.

Holmenkollen.

Na hoře jsme se vydali hledat půjčovnu sáněk, která byla ukrytá v červeném domečku z typicky norských barevných dřevěných desek/trámů/pruhů (nevíme, jak přesně to vyjádřit, ale takhle tady prostě vypadají všechny domky :) Jen ty desky jsou někdy červené, nebo taky bílé a často i žluté :-)).

Po papuli nás sice pleskla cena (100 Kr), ale řekli jsme si, že když už jsme tady, tak do toho půjdeme, nebudem se bát a sáňky si pořádně užijem!

K půjčení sání, které vypadaly fakt stylově, ne jako dříve obyčejné dřevěné sáňky, na kterých jsme se jako prťata proháněli, byla možnost si zdarma vzít helmu... Trošku nás znervóznilo, že na obyčejné sáňkování budeme potřebovat helmu, která je navíc doporučená a zdarma, ale katastrofické myšlenky jsme raději hned zahnali :-)


Hned poté, co jsme však absolvovali první jízdu, jsme pochopili, že helma je výborná věc, splňující hned několik funkcí najednou:
1) Při té super rychlé jízdě, kterou frčíte, vám alespoň neumrznou uši...stačí že vám zamrzne úsměv a slzící oči...
2) Betonové mantinely v zatáčkách byly jako stvořené pro to, aby o ně naše hlavičky pěkně luply, když se nám nepovede včas zatočit :-)

 
Byla to prostě jízda!

Nemám odhad, jakou rychlostí jsme asi tak mohli jet, ale jeli jsme dostatečně rychle na to, aby mi z jízdy začaly téct slzy, fukalo mi pořádně do kalhot, tváře jsem měla prokrvené až do fialových barev a podrážkou mi skoro už prosvítaly ponožky, jak moc jsem se snažila na konci trasy zabrzdit :-) ...pomohl až ocelový plůtek obalený slaměným polstrováním...

Zamrzlý úsměv dokazoval, že to byla nezapomenutelná, asi 8 minutová jízda... kterou jsme samozřejmě jeli ještě několikrát znova :-)

Nejlepší na tom bylo, že zpátky na začátek trasy se cestovalo metrem. Miluju Oslo! :-) Totiž při představě, že bychom celý kopec se sáněmi museli šlapat, se mi děje nevolno :)

Poslední sáňkovací špíček: Řeknu vám, řídit takové sáně není sranda! Už nevím, jak jsme to dělali jako děti (když nás zrovna netahali rodiče), ale tohle bylo teda o hubu :-) Jsem ráda, že jsme si nikdo nezlámali nohy a že to vydržely i naše boty :-)

Na obrázku vlevo - obstlaný brzdící plůtek a v pozadí menší cvičný skokanský můstek (menší než Holmenkollen).

Domeček naší norské buddy kamarádky.

Celý sáňkovací den (od cca 10.00 do 18.00) jsme zakončili u kamarádky na kakau a pak na hamburgeru v McDonaldu (únava a hlad již nedovolili čekat na cestu zpět na koleje a na domácí stravu).