Benjamin Larson

Benjamin Larson. Tohle jméno už asi nikdy nezapomenu :-)

Dodejme jménu i tvář :-)

Ti, kteří se mnou před mým odjezdem mluvili, tak určitě toto jméno zaslechli, neb bylo opakovaným tématem mých předoslovských řečiček.

Ti, kdož o něm neslyšeli, tak ve stručnosti zopakuji:
Jak jsem se zmiňovala v jednom z prvních příspěvků zde na blogu, tak ještě před příjezdem do Norska se vytvořila na facebooku skupina budoucích Erasmáků, kde jsme se navzájem představovali a taky si navzájem představovali (Ha! Hříčka! :-)), jaké to asi v tom Oslu bude. Sama jsem rozvažovala, zda některé ze svých nových fb "friends" vůbec někdy poznám a potkám, či co víc - zda s nimi budu mít i šanci mluvit! Jedním z prvních, které jsem skrze facebook poznala, byl právě Benjamin Larson, jehož jméno mě natolik zaujalo, že pokaždé, když jsem někomu vyprávěla o této fb skupině, tak jsem jeho jméno použila jako reprezentanta populace budoucích international students at University of Oslo :-) I v onom již zmiňovaném prvním článku zde na blogu...

A co se nestalo...
Tedy spíše co se opravdu stalo!

S Editkou si v neděli ráno vyrazíme na obhlídku okolí a uděláme si vycházku i na další koleje, které jsou situované v kopcích výše nad námi. Vcházíme do areálu, když v tom kolem nás projde kluk a mne lapí pocit, že jej přece odněkud znám. ...ano, vím, nyní už všichni víte konec této historky, ale já ji přece jen celou dopíši, protože v psaném textu mne nemůžete přerušit, muhahaha! :-) ... Ty brýle, ta čepka na hlavě.. Otočím se na Editku a povídám: "Hele, dívej, toho kluka znám! To je Benjamin Larson!" Prostě neuvěřitelné! Téměř jediné jméno, které jsem si zapamatovala ze všech těch cizinců a ještě k tomu první z nich, kterého úplně nečekaně potkám druhý den v Oslu na procházce :-)

Příběh nekončí...

Necháme jej v klidu projít, prohlížíme si ho jen tajně, poočku. Odchází na stanici metra. Po chvíli se však rozhodneme, že by možná bylo fajn se mu představit a zeptat se ho, jestli nebyl na Welcome party, když my ji zaspaly.

Benjamin nicnetušíc stojí na zastávce. Přichází k němu dvě cizí holky a smějou se jak leča. A já pak z mosta do prosta nadhodím: "Hi, aren´t you Benjamin Larson?" Já sice vím, kdo je on, ale kluk vůbec nechápe, kdo jsme my a jak je možné, že ho známe. Musíme vysvětlovat. Přichází pochopení, společenský pokec a končí příběh, který jsem prostě musela sdílet. Proč? Protože Benjamin Larson!