Tenhle článek bude poslední. Už není víc, co bychom psaly. Já i Edit už jsme zase doma a ať se nám to líbí nebo ne, zapadáme zpět do své denní rutiny a starého funkčního módu. Všechny zkoušky v Oslu i po návratu doma jsme hrdě zvládly a čekají nás prázdniny. Éďa odjíždí s Martinem do Londýna na pracovní stáž na celé léto a já jako každý rok se vrhám na dětské tábory, které mi alespoň částečně pomohou z finanční nouze, se kterou se teď potýkám ;-)
Více než s finančními problémy se však potýkám s problémy zpětné adaptace... Jsem v raném stádiu post-Erasmovského syndromu. Zní to skoro jako diagnóza a já se opravdu skorem cítím nemocná :-) Ale uklidňuje mě to, že jak se dozvídám ze zpráv od svých Erasmus kamarádů - trpíme tím všichni. A od svých českých kamarádů, kteří kdysi na Erasmu byli, se zas dovídám, že to přejde :-) Jde jen o čas a o to, to přečkat. Ale povím vám - je to těžké.
A o co ve zkratce jde?
Představte si, že jste taková "puťka" jako já. Nikdy jste nikde pořádně nebyla, z města, kde studujete, jezdíte co 2 týdny domů za rodiči, kteří jsou pořád těmi, kdo "drží" a kontrolují váš rozpočet, s kamarády se vídáte pravidelně, do školy chodíte poctivě... A pak si najednou na 6 měsíců zmizíte. Všechno to necháte za sebou a začínáte život, kde jste pány vlastního času, peněz a rozhodování a ve vztazích začínáte od nuly - to vše v cizí zemi s odlišnou kulturou. Naučíte se hospodařit, chovat se více zodpovědně, komunikovat a vůbec fungovat v cizím jazyce, vytváříte a udržujete nové přátelské vztahy a spousty dalšího... Jinými slovy - pokud jste byli předtím jako já - svým způsobem dospějete. Erasmus je hezké zrcadlo pro to si uvědomit, jak to vlastně žijete a kdo jste :-) Erasmus vás, ať chcete nebo ne, trošku změní... Jenomže pak se vrátíte do světa, který se sice taky měnil, ale ne tak intenzivně. A proto je návrat jako cestování zpět v čase. Je tak lehké zpátky zapadnout, protože lidé i jejich příběhy jsou pořád stejní - vše poznáváte, staré rutiny pořád fungují a lidé se tváří, jak byste ani nikde nebyli. Jenomže vy jste byli pryč a cítíte to pořád velmi intenzivně, navíc vás stísňuje smutek a stesk po všem, co jste opustili. Bráníte se času a zapomínání, chcete vše uchovat co nejživěji v paměti, protože vzpomínky jsou to jediné, co vám zůstane a bude připomínat, že to nebyl jen sen. Zpočátku si budete psát s lidmi z Erasmu skoro každý den a navzájem se ujišťovat, jak se všichni navštívíte... Ale bůhví, jak to ve skutečnosti bude. Jsem skeptik, přestože i já sama mám kamarády, které bych opravdu ráda navštívila. Uvidíme, uvidíme ;-)
A tak jsem doma. Sedím s našima v obýváku a vše je nachlup stejné, jako to bylo před mým odjezdem... Ale já jsem jiná. Vím to a děkuji za to Erasmus zkušenosti :-)
Taky děkuji všem, co dočetli až sem. Co sledovali tenhle blog a stali se tak součástí našich psaných vzpomínek. Bylo to prostě fajn! Bylo to Spitze /\ !
sobota 25. června 2011
Ivka v Oslu
Přijela v půlce května ze španělské Zaragozy, kde byla na svém Erasmu, ze kterého se rozhodla cestovat po světě a využila tak možnosti mít mě v Oslu za průvodce :-) A já byla velmi ráda, že za mnou dojela, protože se ukázala jako ostřílený Erasmák - vzala jsem ji na párty, kam zapadla, jak by s námi byla od začátku. Hned všem padla do oka. Strávily jsme spolu taky hezký den v oslovském skanzenu (Norsk Folkmuseum). Den po naší párty pak vzala mapu do ruky a se zakroužkovanými památkami se vydala sama do víru města se slovy, že ví, že je únavné být každému hostu pořád průvodkyní a že to zvládne sama :-) No není úžasná? ;-)
Bylo to fajn tě v Oslu mít :-)
Coming home...
Bylo to těžké. Těžší než jsem si myslela... Věděli jsme to všichni od začátku, že konec přijde a my se rozjedeme do svých vlastí - do všech koutů světa. Nikdo si však na začátku nepomyslel, že se nám tak moc nebude chtít a že kvůli tomu propláčeme toliko slz :-)
Ani já nechtěla zpátky. Zamilovala jsem si Oslo, svůj pokojík v našem kolejním domečku, své úžasné spolubydlící, své nové kamarády, s kterými jsme toho tolik prožili a podnikali... zamilovala jsem se do svého Erasmus života plného svobody rozhodování a svým způsobem plného bezstarostnosti...
Nebylo to o tom, že bych se netěšila na rodiče a kamarády, spolužáky, svou univerzitu... těšila jsem se na to všechno samozřejmě. Ale zároveň mi na hrudi ležela tíha smutku z opouštění něčeho, co bylo tak neskutečně jiné a krásné, než vše, co jsem dosud zažila... Zdálo se mi to však tak krátké... Přidala bych si ještě půlrok, kdybych na to finančně měla a nezkomplikovalo by mi to mé studium v ČR :-) ...na druhou stranu - kouzlo onoho místa tvořili i lidé, které jsem tam poznala, a ti všichni také odjížděli, takže by to už nikdy nebylo stejné.
Měla jsem taky svou goodbye party, na které již někteří přátelé chyběli, včetně Edit a Báry, protože už byli doma. Odjížděla jsem 15. června, což bylo tak nějak uprostřed doby odjezdu ostatních - tedy spousta lidí už tady nebyla, někteří odjížděli dokonce ve stejný den jako já a pár se jich ještě rozhodlo zůstat do konce června, popř. července s tím, že budou cestovat po Norsku (no jo...ti bohatší :-)). Přes absenci některých kamarádů jsem měla bezvadnou párty - lidi se bavili a byla dobrá nálada. Jen já byla trochu jako v mlze, protože mi bylo děsně smutno, a tak jsem tu zábavu pozorovala spíše z kouta pokoje se slzou v oku... Pořádně jsem se nedokázala dostat do "party mood". Přesto to bylo moc fajn, koukat na všechny ty super lidi, které jsem měla možnost poznat.
pozn. party jsem měla v pondělí, odjezd se konal ve středu
Den odjezdu byl teda nářez :) Co se mohlo zkomplikovat se zkomplikovalo. Pokoj vyklizený, všechny věci sbaleny a já pořád celá ubrečená (již od své goodbye party skoro pořád :-)) jsem si užívala svou poslední snídani. V 8 ráno jsem se rozloučila s Greer a Mari, spolubydlami, a vydala se s obrovským loďákem, krosnou, notebookem a příručním malým batohem na stanici metra, odkud jsem se potřebovala dostat na stanici autobusu Student Agency. Ještě na schodech našeho domečku se kufr pod tíhou věcí rozbil - urvala jsem vysunovací držadlo - a byla tak nucena táhnout kufr za příruční malé držátko, shrbená jako pravý norský troll :-) Zpocená až za ušima, již i mírně zapáchající, jsem si cestou uvědomila, že s takovou tíhou nejsem schopna se pohybovat rychle a měla jsem vyjít tak o hodinu dříve... holt panika byla tu a já už se viděla, jak nestíhám autobus... což se taky málem stalo. Neměla jsem již totiž cash - byla jsem připravena si koupit lístek na metro kartou v kiosku Narvesen, ale ten byl k mému "štěstí" zavřený. Se slzou v oku jsem na stanici metra prosila náhodné kolemjdoucí, aby mi koupili lístek.. Zoufalé, ale zafungovalo :-) Od stanice metra ke stanici autobusu mi pak s kufrem pomohli dva černoši, kteří se s ním rozběhli a ušetřili mi tak spoustu práce. A hlavně jen díky těmto dvěma andělům se mi podařilo autobus stihnout. Dorazila jsem na stanici za 5 minut 9... Autobus v 9 vyrážel :-) A pak už samotná 26hodinová cesta - se spoustou melancholie, sentimentu, slz a vzpomínání, co všechno jsem vlastně za ten půlrok zažila...
...And then I was suddenly home...
Poslední návštěvník aneb Vítek v Oslu
Sice jsem už nějaký ten den zpátky v České republice, ale nedá mi, abych tento blog nějak hezky neuzavřela, když už jsem tak hezky začala :-) Proto ještě vložím něaký ten příspěvek a tím se rozloučím se svým Erasmus životem nadobro... :-)
Posledním návštěvníkem, který se za mnou přijel první víkend v červnu podívat do Osla a potěšit mne svou přítomností, byl kamarád Vítek, který je jedním z těch, kdo mi s mým Erasmem velmi pomohli. Zejména proto, že mne v odjezdu podporoval, potlačoval mou nejistotu a strach a ujišťoval mne, že si to určitě užiju. A tak se taky stalo. Byl taktéž mým zdrojem informací, protože sám Erasmus v Norsku zažil, když byl rok přede mnou v krásném Drammenu.
Jedinou nevýhodou celé návštěvy (jinak velmi příjemné, za kterou opravdu děkuji!) bylo její pozdí umístění v Erasmus periodě - tedy na jejím samém konci, který bych černohumorně přirovnala k poslední fázi nevyléčitelně nemocného... Tedy: snažíte se užít poslední čas ze všech sil, ale nevyhnutelný konec vás neustále straší, kazí vám náladu, a to vás taky nutí k sentimentálnímu fňukání a vzpomínání, co všechno krásného jste zažili :-) O víkendu, kdy Vítek byl se mnou v Oslu, měla svou goodbye party zrovna naše Baruš, takže se sešli všichni důležití kamarádi a z goodbye party se rázem stala jedna velká brečící sešlost, kdy se lidé neustále objímali a ujišťovali o tom, jak nezapomenutelné bylo se potkat a poznat :-) Bylo to velmi VELMI emotivní a myslím, že pro někoho, kdo stál naprosto mimo kontext našich utvořených přátelství, to musel být pořádný šok :-) Ale Vítek se zachoval velmi statečně a nedal na sobě nic znát, za což mu děkuji :-) Vše nonšalantně přešel větou: "Vy tady máte asi hodně intenzivní ty vztahy, že jo..." :-)
(U té fotky, kde vidíte kluky bez triček, můžete vpravo taky vidět nevěřícně koukajícího Vítka :-) Asi byl zrovna v onom šoku ;-) Užasně všeříkající foto :-))
Den po této cry party jsme si však udělali více než hezký. Vydali jsme se totiž do Drammenu, podívat se na Vítkovo místo činu a potkat se s norským kamarádem, se kterým Vítek studoval. I přes mou počáteční dopolední kocovinu, se mi výlet neskutečně líbil a musím zhodnotit, že Drammen má neobyčejné kouzlo a já neustále musela opakovat, jak jsem nadšená, že mě tam Vítek vzal. Kouzelné místo s neobyčejnou atmosférou, která se tolik lišila od Osla i dalších měst, která jsme v Norsku navštívili. Nanuk, pivo a párek v rohlíku - to bylo už jen sladkou tečkou našeho výletování :-)
Posledním návštěvníkem, který se za mnou přijel první víkend v červnu podívat do Osla a potěšit mne svou přítomností, byl kamarád Vítek, který je jedním z těch, kdo mi s mým Erasmem velmi pomohli. Zejména proto, že mne v odjezdu podporoval, potlačoval mou nejistotu a strach a ujišťoval mne, že si to určitě užiju. A tak se taky stalo. Byl taktéž mým zdrojem informací, protože sám Erasmus v Norsku zažil, když byl rok přede mnou v krásném Drammenu.
Jedinou nevýhodou celé návštěvy (jinak velmi příjemné, za kterou opravdu děkuji!) bylo její pozdí umístění v Erasmus periodě - tedy na jejím samém konci, který bych černohumorně přirovnala k poslední fázi nevyléčitelně nemocného... Tedy: snažíte se užít poslední čas ze všech sil, ale nevyhnutelný konec vás neustále straší, kazí vám náladu, a to vás taky nutí k sentimentálnímu fňukání a vzpomínání, co všechno krásného jste zažili :-) O víkendu, kdy Vítek byl se mnou v Oslu, měla svou goodbye party zrovna naše Baruš, takže se sešli všichni důležití kamarádi a z goodbye party se rázem stala jedna velká brečící sešlost, kdy se lidé neustále objímali a ujišťovali o tom, jak nezapomenutelné bylo se potkat a poznat :-) Bylo to velmi VELMI emotivní a myslím, že pro někoho, kdo stál naprosto mimo kontext našich utvořených přátelství, to musel být pořádný šok :-) Ale Vítek se zachoval velmi statečně a nedal na sobě nic znát, za což mu děkuji :-) Vše nonšalantně přešel větou: "Vy tady máte asi hodně intenzivní ty vztahy, že jo..." :-)
(U té fotky, kde vidíte kluky bez triček, můžete vpravo taky vidět nevěřícně koukajícího Vítka :-) Asi byl zrovna v onom šoku ;-) Užasně všeříkající foto :-))
Den po této cry party jsme si však udělali více než hezký. Vydali jsme se totiž do Drammenu, podívat se na Vítkovo místo činu a potkat se s norským kamarádem, se kterým Vítek studoval. I přes mou počáteční dopolední kocovinu, se mi výlet neskutečně líbil a musím zhodnotit, že Drammen má neobyčejné kouzlo a já neustále musela opakovat, jak jsem nadšená, že mě tam Vítek vzal. Kouzelné místo s neobyčejnou atmosférou, která se tolik lišila od Osla i dalších měst, která jsme v Norsku navštívili. Nanuk, pivo a párek v rohlíku - to bylo už jen sladkou tečkou našeho výletování :-)
neděle 29. května 2011
Smutno v Oslu
Das ist SPITZEeee! /\
Všechno jednou začíná a nějak končí. I tahle krásná Erasmus bublina jednou splaskne a pak se ukáže, která přátelství ustojí i tisíce kilometrů a která byla navázána jen z tzv. "musu" - tedy "musím tady s těmi lidmi vycházet, protože s nimi budu trávit 6 měsíců, nikoho jiného tu nemám a takhle to na Erasmu přeci chodí, všichni se maj rádi" :-) Ať to dopadne, jak to dopadne, konec je každopádně tady. Za poslední týden a něco jsem zamávala již několika našim kamarádům. Mimojiné i milované Edit, které tímto děkuji za úžasných 5 měsíců, které jsme tu spolu strávily a na které určitě nezapomenu! Děkuji za všechno :-*
Při každém sbohem, které jsem dosud dala, vždycky ve vzduchu mezi smíchem a slzami visela otázka "uvidím tě ještě vůbec někdy?". Čert ví. Možná ne. Každopádně jsem šťastná, že jsem všechny ty lidi poznala a je mi smutno, že naše řady řídnou a i mne čekají už jen pouhé dva týdny a kousek a 16.6. 2011 v ranních hodinách se zjevím zpátky v české realitě... Přestože jsem již zlomila svůj strach z létání, jsem ráda, že domů se vydávám autobusem, protože 23 hodin cesty je jistě dostatečná doba k tomu, abych se vzchopila a řekla si, že nebudu litovat, že něco skončilo, ale budu šťastná, že to vůbec bylo! :-)
Teď to vypadá, že se vůbec netěším domů, ale já se samozřejmě těším. Svým způsobem velmi. Chybí mi "mí" lidé, přátelé, rodina, domácí zvěrstvo, Brno, Havířov, FSS, české pivo, moravské víno, levné potraviny a brněnský noční rozjezd :-) ERASMUS však bylo to nejlepší, pro co jsem se mohla rozhodnout - děkuji všem okolnostem, které mi byly nakloněny a které mě k tomuto rozhodnutí dovedly ;-) Zkušenost velká a nezapomenutelná. Zisky jednoznačně převyšují ztráty.. které byly převážně jen finanční :-)
+ noví přátelé z celého světa
+ angličtina konečně získala své praktické uplatnění a zlepšena byla mnohonásobně :-)
+ autonomní fungování a hospodaření
+ tisíce nových zážitků a zkušeností
+ Norsko je boží, škoda, že taky nemáme v ČR ropu... :-)
+ umím trošku norsky!
+ tak nějak více vím, kdo jsem a co chci... (ať to má i ten osobnostně-rozvojový rozměr :-))
Tohle není poslední zápis. Ještě ne. Kdo říká, že se za ty poslední dva týdny už nic nestane, že jo... :-)
A pro vysvětlení k titulku obrázku - "Spitze [špice] je nové a lepší high5! Spitze znamená, že něco je prostě super! Každý miluje Spitzeeee! Brzy už i ve vašem městě..." ;-) Ať žijí mí němečtí kamarádi. Ať žije Henni a Laura, které to vymyslely. Erasmus je prostě spitze /\ !
pondělí 23. května 2011
Riga! Riga!
Uběhlo jen pár dní, co jsme se s holkama vrátily z Rigy a už je přede mnou další cestování. Teď už zkušeně a bez stresu se vydáváme letecky do lotyšské Rigy. Nedávno se mě někdo ptal, jak nás to vlastně napadlo - během pobytu v Norsku se vydat zrovna do Lotyšska... Musela jsem přemýšlet, protože letenky byly koupené už tak dlouho, že jsme zapomněly, jak se to vlastně všechno semlelo :-)
Semlelo se to tak, že naše německá kamarádka Vera jednou tak založila na fb událost, že kdesi v květnu (tehdy ještě byl květen aleko před námi) ji přijede navštívit kamarádka a aby nezůstavaly jen v Oslu, chtěly trošku vystrčit nosíky i za jeho hranice. Jako velmi levná varianta se tehdy ukázalo koupit letenky do Rigy, které byly v akci! Jejich levnost a možnost podívat se někam, kam by mě to asi jinak nenapadlo, rozhodla. Jedeme s Bárou do Rigy!
A tak jsem letěly. Nic moc jsme neočekávaly - jen to, že konečně budeme někde, kdy vám ceny nepřivodí astmatický záchvat. A tak se stalo a bylo to krásné! Riga nás překvapila tím, jaké je to krásné město, s historicky secesními budovami, ruskými ortodoxními kostely, úzkými uličkami, roztomilými kavárničkami a restauracemi na každém rohu, četnými zelenými parky, několika náměstími a spousty dalšího... Méně natěšené jsme už byly z faktu, že ženy téměř naprosto postrádaly cit pro oblékání a líčení a tedy každá druhá vypadala jako by si odskočila z bordelu; že s angličtinou by tady člověk daleko nedošel; že hezké je spíše jen turistické centrum města a čím dále od něj, tím více to vypadalo jako na brněnském Cejlu; a také z toho, že jsem se o sebe a své věci bála podstatně víc, než v bezpečném Oslu :-) Přes tyto drobnosti jsme v Rize prožily krásné 3 dny plné levného nakupování, zajímavého památkování, možnosti dovolit si mít každý den teplé jídlo v restauraci uprostřed turist. centra a čepované pivo k tomu i s dezertem a kávou :-) Nesmírně jsme si také užily již zapomenutého pocitu možnosti koupit si v 10h večer víno, hrdě si ho nést domů a pak vypít...ach... měly jsme se jako v ráji!!
Semlelo se to tak, že naše německá kamarádka Vera jednou tak založila na fb událost, že kdesi v květnu (tehdy ještě byl květen aleko před námi) ji přijede navštívit kamarádka a aby nezůstavaly jen v Oslu, chtěly trošku vystrčit nosíky i za jeho hranice. Jako velmi levná varianta se tehdy ukázalo koupit letenky do Rigy, které byly v akci! Jejich levnost a možnost podívat se někam, kam by mě to asi jinak nenapadlo, rozhodla. Jedeme s Bárou do Rigy!
A tak jsem letěly. Nic moc jsme neočekávaly - jen to, že konečně budeme někde, kdy vám ceny nepřivodí astmatický záchvat. A tak se stalo a bylo to krásné! Riga nás překvapila tím, jaké je to krásné město, s historicky secesními budovami, ruskými ortodoxními kostely, úzkými uličkami, roztomilými kavárničkami a restauracemi na každém rohu, četnými zelenými parky, několika náměstími a spousty dalšího... Méně natěšené jsme už byly z faktu, že ženy téměř naprosto postrádaly cit pro oblékání a líčení a tedy každá druhá vypadala jako by si odskočila z bordelu; že s angličtinou by tady člověk daleko nedošel; že hezké je spíše jen turistické centrum města a čím dále od něj, tím více to vypadalo jako na brněnském Cejlu; a také z toho, že jsem se o sebe a své věci bála podstatně víc, než v bezpečném Oslu :-) Přes tyto drobnosti jsme v Rize prožily krásné 3 dny plné levného nakupování, zajímavého památkování, možnosti dovolit si mít každý den teplé jídlo v restauraci uprostřed turist. centra a čepované pivo k tomu i s dezertem a kávou :-) Nesmírně jsme si také užily již zapomenutého pocitu možnosti koupit si v 10h večer víno, hrdě si ho nést domů a pak vypít...ach... měly jsme se jako v ráji!!
Cestujeme za hranice Osla!
...aneb Bergen – Stavanger: The awesomest trip ever!
2. května jsme s Edit napsaly zkoušku (já svou poslední, Eďa je ještě v běhu) a naše první (a pro mě vlastně i jediné či poslední :-)) velké norské cestování mohlo začít! Sbalily jsme baťůžky a se spolucestujícími kamarády večer probraly strukturu našeho výletu, na který jsme se těšily jak malé dítě na Vánoce! Výlet jsme připravovaly měsíce dopředu, abychom mohly koupit levné jízdenky na vlak, letadlo a zarezervovat včas ubytování. Před spaním zbývalo už se jen pomodlit za dobré počasí a absenci nečekaných problémů a nachystat svačinky :-)
3. května ráno jsme já, Edit, Flo, Sebi, Sidsel a Lukáš nasedli v oslovské železniční stanici do krásného vláčku, se kterým nás čekala skoro 7hodinová cesta do Bergenu po velmi slavné Bergen railway (čti více taktéž zde). Cesta to byla nesmírně dlouhá, ale zároveň opravdu dechberoucí! Norská krajina se svou zelení, jezery, horami a severskými domečky těšila oko každého z nás. Chvílemi jsme jen koukali, chvílemi jsme si povídali, také jedli, četli knihy, poslouchali hudbu a v rytmu "tadam tadam" také spali :-)
Bergen
A jsme tady. Nohy ztuhlé z nekonečného sezení; šťastni vystupujeme z vlaku. Přichází čas na první společné skupinové foto! Uchvacuje nás již nádraží a co teprve město samotné! Sedáme si na trávu, na jejíž zeleň by ani nejhezčí pastelky nestačily ;-) Svačíme, kocháme se, fotíme, obdivujeme nádhernou fontánu uprostřed města a hlavně: Čekáme na dalšího člena výpravy. Bára byla totiž na návštěvě doma v ČR a do Bergenu se k nám připojuje přímo z letadla z trasy Praha - Bergen. Tak a jsme všichni a vydáváme se na první obcházku města - směr infocentrum, kde nabíráme mapky a jiné chytré letáčky. Po ubytování v suprovém hostelu, kde máme k dispozici kuchyň, venkovní posezení a vyhlídku na celý Bergen, se vydáváme na procházku do večerního Bergenu. Druhý den se vydáváme na túru na nedaleký vrchol Bergenu (Ulriken?). Vede tam sice i lanovka, ale my nejsme másla a zkoušíme, jaké je to hikovat v Norsku! :) Jsem zpocená, nemůžu skoro dýchat, rudá jak rak, ale jsme nahoře a je to krása! Výhled, krajina - nezapomenutelné. Jediné, co nám kazí zážitek, jsou norské děti, které cestou nahoru si nedaly ani jednu přestávku a cestou dolů běžely jak horské kozy... Připadáme si staří... :-) Ve městě pak náhodou (!) potkáváme naše Erasmus kamarády Caroline a Tima, kteří dokonce spí i ve stejném hostelu! Poznáváme bergenskou pevnost, starou hanzovní část se slavnými bergenskými hanzovními domečky a kupujeme rybu na rybím trhu - Mňam! Večer tak sedíme v kuchyni, popíjíme, jíme a užíváme společného času. Na naši vyhlídce pak dokonce tančíme a zpíváme, abychom přivolali sluníčko i pro další dny! :-)
Bergen-Stavanger
Z Bergenu do Stavangeru jsou čtyři cesty, které může turista zvolit. Trajekt, železnice, auto a letadlo. Trajekt byl drahý, železnice to kvůli četným fjordům objížděla 6hodinovou trasou, auto nemáme, takže pozorný čtenář pochopí, že letadlo bylo jasná volba... zvlášť, když jsme našli opravdu levné letenky. Jenže... Mí kamarádi vědí, že já ještě nikdy předtím neseděla v letadle a navíc se toho desně bojím. Jenomže tady nebyla jiná možnost. Řeknu vám - srdce až v krku, žaludek na vodě a už cestou v autobuse na letiště jsem brečela a nedalo se to zastavit :) Tak moc jsem se snad ještě nikdy nebála! Ani jsem nevěděla, jestli zvládnu do letadla nastoupit - Edit pro tento případ měla nachystaný nějaký ten Lexaurinek nebo jiné podobné uklidňovadlo :-) Přes všechny slzy a zástavy dechu jsem se však nakonec do letadla dostala, zapásovala a čekala na další krok - samotný let! Z jedné strany mě za ruku držela Edit, z druhé Sebastian a ostatní mě slovně uklidňovali :-) No, bez slz to nebylo, v polovině letu jsem dokonce byla jistá, že spadnem, z okýnka jsem se moc nedívala, ale za cca 25 minut bylo po všem :-) Ještěže můj první let byl na tak krátké trase :-) Každopádně díky podpoře všech zúčastněných jsem to zvládla a všichni (nejvíc já) na mě byli pyšní! Cítím se jako velká holka!
..na letišti se k naší výpravě přidává další člen - Vera!
Stavanger
A jsme tady. Hned ze začátku nás překvapilo, jak je Stavanger strukturou podobný Bergenu. Opět jsme našli uprostřed města jezírko s fontánou a parkem kolem, našli jsme také barevnými domečky lemovanou hanzovní část i "gamle by" (old city). Přesto nás Stavanger chytá více za srdíčko než Bergen, protože je takový nějak milejší a hezčí. Již po několikáté jíme v McDonaldu, Burger Kingu či jiném svinstvu, které jediné nabízí ceny a teplé jídlo, které si můžeme dovolit :-) Můj žaludek bude po návratu jistojistě potřebovat detox :-) Hostel již není tak levný jako v Bergenu a navíc jako hostel vůbec nevypadá. Pokoj je prvotřídně hotelový, skoro až luxusní, řekla bych. Snídaně královská. Jediná chyba je, že hostel je spojen s místní nemocnicí, takže při snídaní si člověk musel dát pozor, aby nezakopl o něčí infuze... Druhý den se vydáváme na pořádný norský hiking - vzhůru na Pulpit Rock (Preikestolen), takový jakýsi "must-see", když jste v Norsku. A tady mi slova docházejí... Nejkrásnější zážitek celého mého Erasmus pobytu! Byla jsem unavená, zpocená, prochladlá a navíc nám začalo pršet, ale byla jsem se skvělými lidmi na místě, které mi bralo dech. Byla jsem prostě šťastná. Přestože díky dešti a mlze obrázky fjordu pod námi nejsou tak dechberoucí, na ten den nikdy nezapomenu...
No a nakonec jedeme téměř 8 hodin zpátky, rozrostlí o holky Evu a Fenne, které ve stejnou dobu byly také na výletě poblíž Stavangeru, takže cestu vlakem do Osla absolvují s námi :) Vyčerpaní většinu času spíme se šťastným úsměvem na rtech...
3. května ráno jsme já, Edit, Flo, Sebi, Sidsel a Lukáš nasedli v oslovské železniční stanici do krásného vláčku, se kterým nás čekala skoro 7hodinová cesta do Bergenu po velmi slavné Bergen railway (čti více taktéž zde). Cesta to byla nesmírně dlouhá, ale zároveň opravdu dechberoucí! Norská krajina se svou zelení, jezery, horami a severskými domečky těšila oko každého z nás. Chvílemi jsme jen koukali, chvílemi jsme si povídali, také jedli, četli knihy, poslouchali hudbu a v rytmu "tadam tadam" také spali :-)
Bergen
A jsme tady. Nohy ztuhlé z nekonečného sezení; šťastni vystupujeme z vlaku. Přichází čas na první společné skupinové foto! Uchvacuje nás již nádraží a co teprve město samotné! Sedáme si na trávu, na jejíž zeleň by ani nejhezčí pastelky nestačily ;-) Svačíme, kocháme se, fotíme, obdivujeme nádhernou fontánu uprostřed města a hlavně: Čekáme na dalšího člena výpravy. Bára byla totiž na návštěvě doma v ČR a do Bergenu se k nám připojuje přímo z letadla z trasy Praha - Bergen. Tak a jsme všichni a vydáváme se na první obcházku města - směr infocentrum, kde nabíráme mapky a jiné chytré letáčky. Po ubytování v suprovém hostelu, kde máme k dispozici kuchyň, venkovní posezení a vyhlídku na celý Bergen, se vydáváme na procházku do večerního Bergenu. Druhý den se vydáváme na túru na nedaleký vrchol Bergenu (Ulriken?). Vede tam sice i lanovka, ale my nejsme másla a zkoušíme, jaké je to hikovat v Norsku! :) Jsem zpocená, nemůžu skoro dýchat, rudá jak rak, ale jsme nahoře a je to krása! Výhled, krajina - nezapomenutelné. Jediné, co nám kazí zážitek, jsou norské děti, které cestou nahoru si nedaly ani jednu přestávku a cestou dolů běžely jak horské kozy... Připadáme si staří... :-) Ve městě pak náhodou (!) potkáváme naše Erasmus kamarády Caroline a Tima, kteří dokonce spí i ve stejném hostelu! Poznáváme bergenskou pevnost, starou hanzovní část se slavnými bergenskými hanzovními domečky a kupujeme rybu na rybím trhu - Mňam! Večer tak sedíme v kuchyni, popíjíme, jíme a užíváme společného času. Na naši vyhlídce pak dokonce tančíme a zpíváme, abychom přivolali sluníčko i pro další dny! :-)
Bergen-Stavanger
Z Bergenu do Stavangeru jsou čtyři cesty, které může turista zvolit. Trajekt, železnice, auto a letadlo. Trajekt byl drahý, železnice to kvůli četným fjordům objížděla 6hodinovou trasou, auto nemáme, takže pozorný čtenář pochopí, že letadlo bylo jasná volba... zvlášť, když jsme našli opravdu levné letenky. Jenže... Mí kamarádi vědí, že já ještě nikdy předtím neseděla v letadle a navíc se toho desně bojím. Jenomže tady nebyla jiná možnost. Řeknu vám - srdce až v krku, žaludek na vodě a už cestou v autobuse na letiště jsem brečela a nedalo se to zastavit :) Tak moc jsem se snad ještě nikdy nebála! Ani jsem nevěděla, jestli zvládnu do letadla nastoupit - Edit pro tento případ měla nachystaný nějaký ten Lexaurinek nebo jiné podobné uklidňovadlo :-) Přes všechny slzy a zástavy dechu jsem se však nakonec do letadla dostala, zapásovala a čekala na další krok - samotný let! Z jedné strany mě za ruku držela Edit, z druhé Sebastian a ostatní mě slovně uklidňovali :-) No, bez slz to nebylo, v polovině letu jsem dokonce byla jistá, že spadnem, z okýnka jsem se moc nedívala, ale za cca 25 minut bylo po všem :-) Ještěže můj první let byl na tak krátké trase :-) Každopádně díky podpoře všech zúčastněných jsem to zvládla a všichni (nejvíc já) na mě byli pyšní! Cítím se jako velká holka!
..na letišti se k naší výpravě přidává další člen - Vera!
Stavanger
A jsme tady. Hned ze začátku nás překvapilo, jak je Stavanger strukturou podobný Bergenu. Opět jsme našli uprostřed města jezírko s fontánou a parkem kolem, našli jsme také barevnými domečky lemovanou hanzovní část i "gamle by" (old city). Přesto nás Stavanger chytá více za srdíčko než Bergen, protože je takový nějak milejší a hezčí. Již po několikáté jíme v McDonaldu, Burger Kingu či jiném svinstvu, které jediné nabízí ceny a teplé jídlo, které si můžeme dovolit :-) Můj žaludek bude po návratu jistojistě potřebovat detox :-) Hostel již není tak levný jako v Bergenu a navíc jako hostel vůbec nevypadá. Pokoj je prvotřídně hotelový, skoro až luxusní, řekla bych. Snídaně královská. Jediná chyba je, že hostel je spojen s místní nemocnicí, takže při snídaní si člověk musel dát pozor, aby nezakopl o něčí infuze... Druhý den se vydáváme na pořádný norský hiking - vzhůru na Pulpit Rock (Preikestolen), takový jakýsi "must-see", když jste v Norsku. A tady mi slova docházejí... Nejkrásnější zážitek celého mého Erasmus pobytu! Byla jsem unavená, zpocená, prochladlá a navíc nám začalo pršet, ale byla jsem se skvělými lidmi na místě, které mi bralo dech. Byla jsem prostě šťastná. Přestože díky dešti a mlze obrázky fjordu pod námi nejsou tak dechberoucí, na ten den nikdy nezapomenu...
No a nakonec jedeme téměř 8 hodin zpátky, rozrostlí o holky Evu a Fenne, které ve stejnou dobu byly také na výletě poblíž Stavangeru, takže cestu vlakem do Osla absolvují s námi :) Vyčerpaní většinu času spíme se šťastným úsměvem na rtech...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)