Kdy si na tohle zvyknu!

Následuje jen velmi krátké sdělení.

Aby to nevypadalo, že Oslo je nebe na zemi a nemá chybičku:
1) Na International Coffee hour (dvouhodinové odpolední setkání zahraničních studentů v Chateau Neuf - káva, sušenky a wafle zdarma. Chvíle pro poznávání, povídání a meeting point pro následující párty kdekoli jinde) došly wafle. Dojídaly jsme s Edit nepovedené zbytky a já si vymohla dostat tu skvělou borůvkovou marmeládu alespoň na sušenku.
2) Představte si, že se vzbudíte, zamžouráte očíma, nevidíte nic, všude kolem tma, ticho, že vás ani nenapadne, že byste snad už měli vstávat z vyhřáté pohodlné postýlky. Vše napovídá tomu, že může být maximálně kolem šesté hodiny ranní. A pak to přijde... Podíváte se na hodinky a zjistíte, že je půl 10!
Oslo je boží, ale bude mi trvat, než si na tohle zvyknu. Moje hlava to vůbec nebere. Přestože jsem spala krásných 8 hodin, tak to vstávání do tmy je zabiják...
3) Nekonečné množství neustále padjícího sněhu a vlezlé zimy. Po našem příjezdu byly dny, kdy jsme si říkaly, že ta zima není vůbec tak strašná, jak jsme si původně myslely. A pak to přišlo. Včera kosa tak, že se mi huba klepala. Není moc stupňů pod nulou, ale ta zima je tu nějaká zimnější :-) A sníh? Napadne, odhrnou ho, ráno se vzbudíte a je tu zas. Odhrnou ho, ráno se vzbudíte a zas nový!  Zase ho odhrnou a pak přijde ráno... :-)