Copenhagen trip

18.-20. 3. jsme se s Adélkou vypravily na legendární výlet do Kodaně. :-) Pěkně jsme se pobalily do našich batůžků a vyrazily směr přístaviště kousek za Opera house, kde na nás čekala loď, která nás měla v rozmezí 17:00 - 10:00 dopravit do Kodaně.


Po tom, co jsme obdrželi lodní lístky, jsme se úspěšně nalodili a uvelebili v naší kajutě. Ta měla k našemu překvapení dokonce i okno, ač na lístku stálo "inside cabin". Po vybalení jsme se vydali na průzkum. To byste lidičky neveřili, co všechno na takové lodi mají. Nejen, že tam můžete zaparkovat autem, je tam taky bazén, sauna, restaurace, bar, konferenční sál, kino, diskotéka a tak dále a tak podobně.



Většiny nabízených atrakcí jsme náležitě využili a do postele ulehli někdy mezi druhou-třetí hodinou raní. Jedna z našich kamarádek měla po cestě do kajuty zajímavý zážitek. Proti ni se najednou objevil chlápek, asi tak šedesátiletý, úplně nahatý a samozřejmě jako dělo. Chudák nebyl mocen najít svou kajutu. To, že si v průběhu hledání někdě zapoměl oblečení mu vůbec nevadilo. Měla bych vysvětlit vznik této, na lodi do Kodaně v podstatě normální, situace. Norům při cestě do Kodaně vůbec nejde o Kodaň. Jediné o co jim jde je to, že na lodi jsou duty free ceny alkoholu. Takže se po cestě tam totálně zmrtví, pak se projdou po Kodani, aby vychodili kocovinu a po cestě zpět se scénář opakuje. Ještě ráno v podnapilém stavu nakoupí zásoby chlastu a jdou spokojeně domů. A tak minimálně jednou, dvakrát za měsíc.:-)

My jsme samozřejmě jeli v prvé řadě za poznáním nové kultury a památek, takže jsme celý den běhali po Kodani jako fretky. Organizace, se kterou jsme jeli, dokonce zařídila i průvodce a ten nás zavedl úplně všude.













A když říkám všude, myslím opravdu všude. Dokonce i do legendárního squatového mestěčka Christiania, kterému se věrně říká little Amsterdam. Seženete tam úplně všechno - trávu všeho druhu a kvality, hašiš, atd.



Po celodením běhání jsme byly s Adél tak utahané, že jsme se rozhodly využít možnosti zajít si na lodi do sauny. A bylo to bájo. Byla to taková ta parní sauna, kde není tak teplo, takže jsme tam mále usly. To mále jsme naplnily po příchodu do kajuty. Asi od 5 do 8 jsme si daly šlofíčka a pak už s ostatními vyrazily podívat se, co se děja v lodních klubech.:-) V tu noc byl nějvětší úplněk za posledních 20 let. Tancovali jsme na parketu a prosklenou stěnou sledovali moře a odraz měsíce na hladině...no prostě krása. :-)

Ale dost romantiky a zpět do severské kruté reality. Abychom ji trošku zmírnili, tak jsme si po vzoru norů došly do duty free shopu taky nakoupit zásoby. No co, život na severu je krutej, třeba dnes (29.3.) tady napadl opět sníh. V doprovodu ostatních a za cinkavého zvuku linoucího se z většiny tašek jsme opustili loď a nezbylo než si říct: "To byl super výlet, jeden z nejlepších!"

Opera

Aby byl náš prožitek z monumentálního Oslo Opera house úplný, rozhodly jsme se, že by bylo záhodno navštívit nějaké představení. Dumaly jsem nad webovými stránkami opery, až jsme se rozhodly pro moderní operu Lulu. K našemu nadšení jsme zjistily, že je 50% sleva pro studenty, což umožnilo, že jsme si mohly dovolit lístky bez jakékoliv poznámky typu: "restricted view, column in the view, atd.".:-)


Krásně jsme se ohákly a společně se dvěma (překvapivě:)) německýma kamarádama - Manuelem a Verou - vyrazily směr opera. Vtipné bylo, že jsem si hrdině obula otevřené střevíčky se slovy, že to nějak zvládnu, nicméně už před vchodem do našeho domu jsem hňápla do první sněho kaluže. No ale co by člověk nepřetrpěl pro trochu kultury. S myšlenkou na maminku, která vždycky říká: "Jednou si dáma, tak to musíš vydžet" jsem statečně pokračovala v cestě.



Úspěšně jsme dorazily do krásně nasvícené opery, vyzvedli si lístky a nechali se unášet večerní divadelní atmosférou. Chyběla jen sklenička vína, ale při zjištění ceny (60 NOK) nás rychle přešla chuť. Opera byla v němčině a měla 3 dějství. O porozumění textu se postaraly anglické titulky na obrazovce na zadní straně sedadel před námi a o porozumění děje jsme se už měli postarat sami. Tu ovšem nastal menší háček:-)




První dějství bylo v pohodě. Uvedení do příběhu, jasné, stručné, výstižné. U druhého dějství jsem se dokonale ztratila a o přestávce tajně doufala, že třetí, poslední dějství mi vše objasní...no a...ne.:-) Byla jsem jako Alenka v říši divů. Naštěstí mě zachránila Aďa, která mi alespoň částečně vyjasnila pointu. Ale i tak lidičky...zážitek jako blázen. :-) Když budete v Oslu a nebudete vědět co by...doporučuju. ;-)

Cabin trip aneb Sleep in the snow

O víkendu 11. - 12. 3. jsme se s Edit zúčastnily jednoho úžasného výletu, který se řadí k nejlepším zážitkům celého našeho Erasmus pobytu!
Jen si to představte... Třpytivě bílý, nedotčený sníh všude kolem vás, ticho, nádherná příroda vysoko v horách s dechberoucím výhledem, celodřevěný srub se saunou a obrovským krbem jen čekajícím na rozdělání ohně, útulné pokojíky s patrovými palandami jak z chaloupky sedmi trpaslíků, banda dobře naladěných lidí a vy jste toho všeho součástí. Ách... ;-)

Bylo krásně, bylo skvěle, přestože cesta od autobusu ke srubu byla jen a jen do kopce a s báglama na zádech jsme se za tu hodinu cesty pořádně zapotili. Zkušenější spolužáci se vydali na tuto cestu na běžkách... Mají můj neskonalý obdiv! 3 hodiny běžkovali, zatímco my to vzali metrem, autobusem a až onen závěr po vlastních :-) ...ale taky podle toho pak vypadali ;-)

Odpoledne jsme strávili ve sněhu. Doslova. Bitkaaaaaa! Člověk by neřekl, kolik srandy zažije tím, že někoho shodí do sněhu! Horší to pak je, když někdo furt shazuje vás... ;-) Večer jsme pro ostatní s holkama vařily, pak šly do sauny a ze sauny hoply přímo do sněhu! Později se hrály hry, povídalo, bavilo, smálo se a k ranním hodinám šlo spát... (vylézt na horní palandu bez schůdků byl můj heroický výkon, který nikdo nedocenil! :-)).

V sobotu jsme tenhle malý ráj však museli opustit. Zamáčkli jsme slzu v oku, poklidili pokoj a vydali se na cestu zpátky. Děkuju za tenhle výlet! :-)

Czech beer nation!

"Kde se pivo vaří, tam se dobře daří!"

... a my toto okřídlené české přísloví chtěly naplnit i v Oslu, abychom se tady cítily opravdu jako doma! Jsme samozřejmě holky na úrovni, co rády posedí a o životě rozjímají nad sklenkou dobrého vína! Ale taky jsme baby, co rády hlasitě tlachají nad vychlazenou desítkou (popř. dvanáctkou, že jo..) :-) 

Chuť norského piva nás docela příjemně překvapila, přestože absence pěny je tedy k pláči - jako bych pila 4 hodiny starou kozu - ale to je pouze problém očního estetična. S ekonomickou stránkou pití piva v Oslu je to však horší. Ale o tom jsme už informovaly. Čep za 120 Kč - to vás prostě přejde chuť :-) Ani s vínem to tady není lepší. Plechovku piva si můžete koupit do 6. hodiny večerní v každých potravinách, ale všechen ostatní alkohol pořídíte pouze ve specializovaném obchodě Vinemonopolet a také pouze do 6. hodiny. Láhev "bezejmenného" červeného vína: 89 NOK nejlevněji a to ještě nevíte, co je to za patok :-) (A navíc já červené nepiji ;-)). A tak raději zůstanete u piva... 

Netrvalo dlouho a my zjistily, že cesta k večerům nad sklenkou chmelového moku je snazší (a levnější), než se na první pohled zdálo! Ve spojení s našimi německými kamarády Flo a Sebim jsme zapátraly v kolektivním nevědomí českého národa v nás a rozhodly jsme se vařit naše vlastní píívo! ;-) Czech Chicks Self-Brewed Beer se naložilo do "sudu" památného data 21. 2. 2011. 10 dnů jsme čekaly na proces v plastovém "sudu" a pak jsme pivo přelily do sklenic, kde proces pokračoval, protože "čím déle, tím lépe" a "kdo si počká, ten se dočká"! :-)

A jak jsme ho vyrobily?

V Oslu vědí, že cizinci nemají na alkohol a domácí vaření je lákavá příležitost, a tak tu mají specializovaný obchod Europris, kde vše potřebné koupíte - a legálně! :-) Pak ještě v potravinách cukr, v IKEe láhve, přidáte vroucí vodu a jde se na to! Jako pejsek a kočička všechno ve správném poměru smícháte, kontrolujete správnou teplotu, mícháte a mícháte a mícháte, pak pořádně uzavřete, necháte na tmavším a chladnějším místě a už jen čekáte :-)
 

A jak chutná?

No... :-) Pivo to úplně není. Buďme upřímní :-) Při první koštovačce jsme se shodly nad tím, že barva by tu byla, ale chuť je něco mezi moštem a burčákem... Ale věřte, že to chutná lépe (zvláště po druhé sklenici), než dokáži písmenky vyjádřit! ;-)

Důležitý je také poměr cena/výkon. Zde vyhrává domácí pivo na celé čáře :-) 23 litrů domácího piva vás přijde na 150 NOK - 23 litrů piva v plechovce z obchodu by stálo 920 NOK. Není to odzbrojující argument? :-) 

Ať si myslíte, co chcete - holky, co umějí vařit "pivo", se ve světě neztratí! ;-)

Narozeninová párty

Moji mílí, je to tak...od včera je mi 23 let. 12.3.1988 v 10:10 ráno jsem vykoukla na svět a než jsem se stačila pořádně nadechnou je mi 23. Jo, letí to...ale dost depresivních řečí a zpátky k tématu, které v sobě nese nejčastěji citované slovo na tomto blogu: PÁRTY.

Narozeninovou párty jsme s děckama naplánovali na středu 9.3., jelikož někteří odjížděli na víkend do Tromso. Nakoupili jsme dobroty a samozřejmě nechybělo naše "Czech chick´s beer", které jsme během večera ale přejmenovali na "Devil´s beer"...ono se vám totiž pomalinku vplíží do hlavy, dělá že nic, ale po pár skleničkách tam udělá pěknej ohňostroj. A to ani nemluvím o zdravotních následcích další den. :-)


Celý večer se moc povedl. V kuchyňce se nás mačkalo asi 14, nicméně atmosféra byla úplně úžasná. V jednu chvíli mě Adél nenápadně odvedla z kuchyně. Tam se najednou zhaslo, viděla jsem jen svíčku a děcka zpívali happy birthday. No prostě úžasný. :-)

Holčeny (Áďa a Barča) mi udělaly skvělej dort. Naprosto mňamózní. Holky, ještě teď mi tečou sliny, když si vzpomenu ;-).


Naše norská spolubydlící Mari nám za doprovodu ukulele zazpívala norskou píseň. Jak jsme posléze zjistili, nebyla to ideální píseň k narozeninám, jelikož byla o nešťastné lásce. Ale to vem čert. My tomu stejně nerozuměli a navíc zpívala krásně. :-)


Sečteno podtrženo, večer byl opravdu moc fajn! Všem zúčastněným děkuju a hlavně tobě Adélko! Díky tobě jsem tu na svoje narozeniny měla i kus domova! :-*

Myslím, že přišel ten správný čas...

Myslím, že přišel ten správný čas... Ptáte se na co? Ptáte se správně :-)

Je čas na to, abychom vám konečně podaly report o tom nejdůležitějším... O tom, proč vlastně tady v Oslu jsme. Samozřejmě, že tady nejsme jen kvůli zábavě!... ;-) Možná to tak dosud nevypadalo, ale, věřte nebo ne, my také chodíme do školy! ...někdy :-)

 

Viz obrázek. Tak to je ona. Naše univerzita. Tedy přesněji - na tomto konkrétním obrázku je naše knihovna, jejíž vzhled je velice impozantní a je také tím prvním, co vás praští do oka, když vcházíte do kampusu ze zastávky metra. Ale nebudeme se zdržovat popisem vzhledu a ladně vklouzneme přímo k jádru pudla :-)

Tak tedy. Obě s Edit studujeme celé 3 (!) předměty v celkové hodnotě 30 kreditů v Blindernu (název univerzitního kampusu) ;-) Říkaly jsme si, že toho máme docela málo a chtěly jsme více, ale do více předmětů nás bohužel nepustili. Pak jsme se však dozvěděly, že nejsme nic výjimečného. Tady běžně studenti mají v semestru zapsány jen 3 - 4 předměty. A navíc s naší organizací a přeplněností volného času nejrůznějšími událostmi a aktivitami sociálního charakteru bychom na více předmětů neměly čas a hlavně energii, takže nakonec jsme více než rády, že toho nemusíme studovat víc, že jo ;-) Ale přestože máme jenom 3 předměty (srovnej s naším systémem na MU!), tak i s nimi se umíme hezky zapotit :-) Čti dál, chceš-li vědět více o našem pocení... (?!) :-D

Naše předměty se jmenují:

PSY2600 Personality and Abnormal Psychology

PSY4304 Current Issues in Cognitive Neuroscience

...já pak k tomu mám navíc 60hodinový intenzivní kurz norštiny a Edit má Norwegian Life and Society.

 

Nejprve něco málo k PaAP. Kurz to není špatný, vyučující je sympaťák a ví toho opravdu dost, má výborné prezentace a skvělou strukturu celého předmětu. Líbí se mi, jak propojuje fakta. Prostě machr, který si libuje ve virtuální tvorbě velmi "vymazlených" ;-) mentálních map v tomto programu: VUE. Někteří naši vyučující by si určitě z něj mohli vzít příklad. Je prostě do vyučování celý zapálený :-) K předmětu je vypracována sada asi 30 otázek, ze kterých se na konci poskládá 3hodinová zkouška, jejíž součástí je i napsání eseje na určité téma. Knihy, ze kterých máme studovat a které jsme si musely koupit, jsou ve vydání z roku 2010 a ledna 2011 (!) Really updated people! Knihy v knihovně? Ts, ts, ts. Jen když máte štěstí. Jinak platí pravidlo "studente, pěkně si zaplať a kupuj knihy". Online scan je zakázaný pojem a výpisky ještě nikdo nestihl udělat :-) Jediná nevýhoda tohoto předmětu je, že je z bakalářského stupně, takže se nedovídáme vlastně vůbec nic nového. Jen jiný pohled na známou problematiku. Ale jak se říká - opakování matka moudrosti - a navíc nás baví sledovat, jak se věci vyučují tady ;-) A přednášky (1h 30m + 15m pauza) samozřejmě nepovinné... (ale my na ně i tak chodíme!). Zkouška: 2. 5.

CIiCN je předmět trochu jiného gusta. Trvá jen jeden měsíc (vyučuje se teď v březnu) a je vyučován jako prezentace současných témat z oblasti kognitivních neurověd ve skupině asi 15 lidí. Na hodinách experti prezentují nejrůznější studie na určité téma. Vybrané studie, ať už přehledové nebo výzkumné, se vždy snaží pokrýt všechny úhly pohledu i kritiku daného tématu. Na semináři o dva dny později pak o problematice prezentují sami studenti a končíme diskuzí, v rámci které se názorově přidružujeme k určité "straně" či "táboru". Tenhle předmět je opravdu vysoce zajímavý, hodně o něm s Edit diskutujeme, ale naší nevýhodou pro tento kurz je, že nám k němu chybí širší znalosti z neurověd obecně... Musíme proto číst více a hlouběji :-) a v diskuzích jsme hodně opatrné, řekla bych až zcela pasivní :-) Snad to bude lepší - minimálně určitě ten den, kdy máme prezentovat my - to už něco budeme muset říct :-) Ochutnávka z probíraných témat: mirror neurons, brain plasticity, single cells, pathways of the visual system... :-) Zkouška: odevzdat esej do 8. 4.

No a pak už jen norština a Norwegian Life and Society a ty jsou přesně o tom, o čem myslíte, že jsou, jak už z názvu vyplývá :-) Zkouška: 13. 4. (norština) a 19. 5. (life and society).

Rozložení celkové zátěže v týdnu :-)

Pondělí: 16.15 - 19.00 norština

Úterý: 10.15 - 12.00 CIiCN / 12.15 - 14.00 PaAP

Středa: 16.15 - 19.00 norština

Čtvrtek: 14.15 - 16.00 CIiCN seminar

Na závěr jen pro zajímavost přikládám print screen z norské verze ISu ;-) Musím říct, že náš IS je teda ale více user friendly než norský Fronter a má v sobě také více možností k užití. Fronter má jedinou výhodu, a to že v sobě má i chat rooms. Registrace předmětů, zkoušek a výsledky zkoušek jsou však třeba z Fronteru vyděleny do dalšího spešl prostředí - Student Webu. Prostě proč to dělat jednoduše... :-)

Tak. A ani to nebolelo a mám to za sebou! A víckrát se mě na školu už neptejte - tady není čas na vážné věci! :-)

Léňa v Oslu

Jsme od sebe teď sice daleko, ale duševně-spřízněně stále blízko :-) Ale abychom si byly ještě blíže, sbalilo si to křehké stvoření kufr skoro větší, než se kterým jsem přijela do Osla já, a za týden od oznamovací zprávy "Heleď, příští týden mě tam máte" opravdu přijelo!

Radost vytvořila hned dvojnásobnou - prvně svou prostou přítomností tady (čemuž jsem chvíli nemohla uvěřit, protože mi to prostě nezapadalo do zajetého norského kontextu :-)) a za druhé svým kufrem, který ukrýval poklady, na nichž budu přežívat ještě aspoň minimálně 2 týdny :-) Paštičky, šunčičky, sýreček, čokoládička, čajíčky, kafíčko a vše ostatní, co mi tady z ČR chybělo :-) Jakoby mi přivezla kus domova... ;-)

Lenička nás svou přítomností těšila celých 7 dnů a jelikož se její příjezd protnul i s příjezdem Editčina přítele Martina, tak jsme mohli krásně ve dvojrandeti památkovat a poznávat Oslo až až. I přes to, že přijela s nějakým nepsolušným virem, který nám pobyt trochu zdobrodružnil, kdy jsme každé ráno čekali, jak bude Léňa vypadat (hůře x lépe :-)), jsme stihli vidět vše důležité, ba i něco víc!

Radnici, moře, parlament, hambáč u Meka, operu, pevnost, hambáč u Meka, zámek, centrum, zahájení mistrovství světa, hambáč u Meka, královský palác, Vigelandův park, Munch museum a ...hambáč u Meka! :-)

Vsuvka :-) Je fakt vtipné, jak se člověk někdy tak snadno dokáže přizpůsobit podmínkám - mluvím právě o hambáči u Meka. Normálně v Česku do McDonaldu většinou nechodím (jen výjimečně). Nemám totiž důvod - vařím si sama, meníčka se mi tam zdají drahé a navíc to není úplně zdravé, že jo... :-) A když máte ve městě hlad či mlsnou, skočíte třeba raději do pekárny pro voňavou koblihu za pár korun :-) Jenomže tohle v Oslu prostě nejde. Koblihu za pár korun v pekárně neseženete. Neseženete skoro nic "za pár korun". A pak se přistihnete, jak jste proti všem svým zásadám určitým způsobem "vděční" za globalizaci a možnosti, které s sebou nese - jako například existenci McDonaldu v Oslu. McDonaldu, který je úplně stejný jako třeba v Brně, s úplně stejným sortimentem, všechno vypadá a chutná stejně a dokonce i ty ceny zůstaly téměř stejné. Samozřejmě je to tady dražší, ale pořád ten nejlevnější způsob, kde si dát kafe a sváču po náročném výletě, na kterém jste úplně promrzli. "Cheese" tady dostanete za 10NOK - tedy cca 31 Kč a kafe o něco dražší (cca 15NOK). 

A zpátky k Leničce :) I přes nepřízeň počasí, kdy se na nás obloha každý den jen mračila a bonusem někdy pořádně zachumelila, jsme si to společně s Léňou tady užily. Ke konci mi připadalo, že by mohla klidně zůstat, jak krásně zapadla do erasmáckého kontextu - jako puzzlík :-) Ale nedalo se - musela holt odjet.... :-( Každopádně energii z její, a také samozřejmě Martinovy, návštěvy máme do zásoby :-)

DĚKUJEME ZA KRÁSNÝ ČAS S VÁMI! :-)

Oslo - Holmenkollen 2011 news

No, takže jsme tam byli...vlaječky namalované na obličeji...fandili jsme jako pominutí...a...a nic... Bauer je sedmej a Jakš osmnáctej... ALE ...byla to děsná sranda! Nikdy jsme na ničem podobném nebyli a vážně bych neřekla, že může ta atmosféra člověka tak pohltit. Z toho nadšení jsme dokonce i přelezli plot a brodili se závějema, jen abychom se jako ti správní Češi koukali zadarmíno... :-)