Czech dinner obrazem

V pátek 18.2. jsme se spolu s dalšími českými obyvateli studentských kolejí (převážně buildingu 24:-)) rozhodli, že nadešel ten správný čas pro prezentaci české kuchyně zahraničním studentům. Vypadalo to následovně:

1) Nejdříve jsme uvařily: česnekačka, honzíkovy buchty a zelňáky.


2) Ostatní taky vařili: vepřo-knedlo-zelo, guláš, řízky, bramborový salát, bramboráky, štrůdl, perník, uzené koleno ... a k tomu všemu samozřejmě české pivo!


3) Pak se do kuchyně na building 24, kde se večeře podávala, navalilo asi tak 50 international students, jelikož tam, kde se dává jídlo zadarmo, by chyběl jen hlupák :-)


4) Všichni jsme si mega moc pochutnali a opět po dlouhé době jsme prožili klasický pocit, po nacpání se českým jídlem - tupě koukáte do zdi, funíte a nemůžete se hnout... domov, sladký domov :-)


5) V duchu jsme se všichni modlili, aby ostatním international studentům nebylo špatně, jelikož česká kuchyně pro ně byla zjevně novinkou a kombinace, které vytvářeli na svých talířích, byly více než hrůzostrašné...


6) Nicméně, jako v každé pohádce, všechno dobře dopadlo. Nikdo neblinkal (pokud vím:-)) a my, všichni čeští kuchaři, jsme šli spokojeně domů. Zazvonil zvonec a pohádky je konec :-)

Building 24

Myslím, že je správný čas, abychom vám představily legendární Building 24... Ono to s tou "legendárností" není až tak žhavé, ale myslím, že o této budově budeme dost mluvit i po návratu z Erasmu, tak abyste byli v obraze :-)

Důležité je...překvapivě...začít úplně od začátku, takže udělám pěknou okliku, ale věřte, že mi asociační schopnosti slouží a nakonec se přecejen dostanu k jádru tohoto reportu :-)

Univerzita v Oslu má k dispozici velké množství ubytovacích jednotek - student housing - tedy kolejí :) Zahraniční studenti jsou však nejvíce rozptýleni pouze ve dvou těchto areálech - jedním je náš Sogn a druhým Kringsjå [čti krinšó], který vidíte výše na obrázku a který se podobá typickým králíkárnám, které najdeme hojně i u nás v ČR. Vnímavému čtenáři se jistě již v tuto chvíli honí hlavou, že naše koleje jsou mnohem hezčí. A ony opravdu jsou! A to nevíte, jak hrozně vypadají a jak malé jsou pokoje v Kringsjå. Holt, měly jsme štěstí, co se ubytování týče. (Pro jistotu přikládám opět obrázek našeho milovaného Sognu, jehož původní účel bylo sloužit jako olympijská vesnička pro sportovce a teprve později se z něj staly koleje.)

Jedinou nevýhodou (? - jak se to veme) je, že většina studentů byla přidělena právě do Kringsjå. A co více - králíkárenské paneláky umožňují vysokou koncentraci zahraničních studentů na jednom místě - v jedné budově. A jsme u jádra pudla. Building 24! 

Building 24 je místem, kde se dějí téměř denně ty nejdivočejší párty, kde najdete všechny nejvýraznější a nejvíce profláklé postavy celého Erasmu (takové ty aktivní zapamatovatelné excentrické typy, kterých je vždy všude plno a potkáte je na každé akci), kde už teď se to hemží zaháčkovanými páry, "přátelstvími" na život a na smrt a podobnými absurditami. Ti lidé sami sebe a svou budovu milují tak, že si založili na facebooku vlastní skupinu, kde se opěvují, nazývají legendárními a momentálně taky řeší, jestli si někdo něco pamatuje z poslední párty a podle fotek dávají dohromady její průběh... (mám tam své špehy, proto jsem tak informována ;-)). Není nikdo, kdo by o budově 24 neslyšel...

Samozřejmě, že zpočátku jsme se vnímaly jako outsiderky, protože i zbytek naší početné české komunity tady v Oslu bydlí právě v Kringsjå, který oproti Sognu byl neskutečně živý, zatímco Sogn byl takový uspinkaný... Já si často povzdechla, že bych také chtěla být součástí toho divokého Erasmus reje, protože se zdálo, že vše důležité se děje právě tam - v Building 24! 

...a pak se vše najednou otočilo...

Sogn se probudil ze svého vánočně-prázdninového spánku, otevřel se místní taneční klub Amatøren, který máme jen přes cestu, my více poznaly naše spolukolejníky a pochopily, že ve velmi hlučném a nepokojném Kringsjå, kde nelze pořádně zamknout pokoj a po chodbě vám pobíhají opilí a nazí lidé, kteří chodí volně močit a sdílet své vnitřní obsahy na váš záchod, bydlet opravdu nechceme a jsme vděčné za náš klid a útulný příbytek, který je navíc blíže ke škole. Možná je to jen obranná racionalizace plynoucí z podstaty, že jim vlastně závidíme...ale počkat...ne, ani náhodou :-D 

Byly jsme dokonce pozvány na párty do budovy 24, tak jsme si řekly, že se teda na ten zázrak pěkně zblízka podíváme... Téma bylo Toga party - tedy omotat se prostěradlem a pít jako o život. Výsledek? Tohle prostě není můj styl... moc lidí, moc divných týpků, moc alkoholu, moc horka, málo místa, zmatek, chaos, nuda :-) O to více miluji naše menší kitchen party s lidmi, s kterými si mám co říct ;-)

Přes to všechno přikládám jedno veselé povedené foto mě a Davida (Čech) a Australanky Greer v pozadí (naše budoucí šílená spolubydla, ta v červené tóze :-)). 

Pokud jste dočetli až sem, tak gratuluji a děkuji :-D Měla jsem dneska nějakou psavou ;-)

Kdo maže, ten jede! :-)

My jsme sice nemazaly, ale jely jsme taky...a jak!....:-D



V sobotu jsme se rozhodly, že nadešel čas, kdy se z nás musí stát proper Norky a vydaly jsme se na běžky. Bylo krásně, sněhové podmínky ideální (see pic aside:-)), teplotní zas až tak moc ne (-20), ale tak to už ani neřešíme, že...takže nic nebránilo velké výpravě.



Celý proces měl jen jeden malinkatý háček...na běžkách jsme stály každá asi jednou v životě, a to ještě před tolika lety, že je lepší to nepočítat. Nicméně, když nic, tak nám to slušelo...sice jen, když jsme nevyvíjely žádný pohyb, ale i tak.




Docela vtipné ale bylo, že kdykoliv jsme se snažily "jet" tak každý Nor, kterého jsme potkaly se nám naprosto bez skrupulí smál přímo do obličeje. Ale my jsme se nedaly a statečně jsme pokračovaly na naší cestě přes zamrzlé jezero. Jenže co čert nechtěl, zhruba uprostřed jsme zjistily, že zas tak úplně zamrzlé není a že to, do čeho se nám zapichávají naše hůlky není sníh...ale voda...:-)...ale všechno dobře dopadlo! Žádný strach.


Když už jsme byly na padrť zmrzlé, vydaly jsme se na cestu zpět. No, asi nemusím psát dál, když vám řeknu, že jsme chtěly jít zkratkou...:-)...no, jak jinak...šly jsme, šly a vyšly úplně v háji. Takže cesta domů nakonec trvala zhruba stejně jako celý výlet. Máme omrzlé nosy, namožené údy...ale...ALE...jsme proper Norky. :-)

Procházka v -25 stupních

To se tak hezky v neděli ráno probudíte, venku sluníčko, krásné počasí, a tak si řeknete, že je to úplně ideální den na procházku v přístavu... Jo, jenže milí zlatí, jste v Norsku a tady, když svítí sluníčko, značí to akorát to, že je kosa jak cip. Kupříkladu v sobotu v noci bylo skoro -30. Náš milý kamarád Florian vezl ve 4 ráno kamarádku na letiště a samozřejmě skrze tu zimu nemohl nastartovat. Tak chtěl auto roztlačit a jak se holýma prstama dotkl toho promrzlého plechu, tak z toho má co, soudruzi? Tak z toho má omrzliny, že. :-)


Sice jsme málem zmrzli, ale prochajda kolem moře byla okouzlující. Sluníčko dokonce i chvilkama hřálo, když nefoukal vítr, a bylo to fajné. :-)



Na procházku se k nám přidali i naši němečtí kamarádi Flo a Sebi. Takže srandy jsme si užili kopec. Obvzlášť, když na nás na nábřeží zavolali nějací kluci: "Hey guys, do you want a sausage?" Zajímavá věta, naštěstí kontext jí dával ten správný význam. :-) Kluci tam nejspíš točili nějakou ujetou reklamu a potřebovali k tomu lidi, co budou jíst párek v rohlíku a strašně si u toho mlaskat, jak je ten párek dobrý a tvářit se blaženě a smát se a já nevím co ještě všechno dohromady...nicméně...jsme chudí studenti, takže pro párek bychom i do toho ledovýho moře skočili. Tudíž finále bylo, že jsme se tlemili do kamery o sto šest a za ušima se nám dělali boule, jak jsme si cpali břicha. Když si na to teď vzpomenu, tak byl ten párek pěkně hnusnej, v tom mrazu byl za vteřinu jak led, ale co...byl zadarmo. :-)

Ice Bar

Norská zima vás pohltí. Zaleze vám pod kabát. Profoukne vám gatě. Začervená nos. Znecitliví palce u nohou. ...No a pak přijde adaptace na toto skandinávské počasí a vy se slyšíte při únorových slunečních paprsích a mínus osmi říkat: "Ty jo, už to úplně cítím, jak to hřeje. Dneska je fakt teplo!". Takhle to alespoň vidí naše Editka ;-) Na zimu jsme si prostě zvykly, a tak hledáme způsoby, jak a kde bychom mohly více promrznout. ...A taky rády lížeme rampouchy.

Jako splněný sen se před námi zjevila možnost navštívit Ice Bar přímo v centru Osla! :-)

V ceně lístku byla 45 minutová možnost pobýt si v baru, který byl celý postaven z ledových bloků, s ledovými stolečky, ledovým barovým pultem, ledovými židličkami s kožešinkami a ledovými skleničkami, do kterých nám byl namíchán alko drink dle vlastního výběru. Aby nám nebylo v baru zima a mohli jsme si návštěvu bez problému užít, dostali jsme kožešinové kabátky a rukavice, v kterých nám bylo opravdu teploučko. Až moc... V baru totiž bylo pouhých -5 °C, takže vlastně žádné zimní vzrůšo se nekonalo. Mimo naše zklamání z malé zimy však bylo v baru jako v ruské pohádce, kde nás byla spousta princezen... Co princezen... Královen! :-) A sem tam nějaký ten švarný jinoch taky. Prostě kopec srandy a ledu. A nejlepší závěr celé návštěvy? Skleničky jsme mohli sníst! :-)

Aurora Borealis v Oslu!

Ano, dámy a pánové, milé děti! Viděla jsem polární záři! Kolem půlnoci, 4. 2. 2011, v areálu sousedních studentských kolejí Kringsja, jsme s Bárou stály venku zrovna ve chvíli, kdy kolem proběhla dívka, splašeně mávala rukama směrem k obloze a zběsile vykřikovala: "Northern lights! Northern lights!". Myslely jsme, že je prostě jen opilá a něco brblá, ale stejně jsme obě s Bárou zvedly hlavu k nebi a ono opravdu! Byla tam, mrška jedna! :-)

Pořádně vidět byla jen malou chvíli, byl jí jenom kousek (nebyla přes celou oblohu jako na reklamním obrázku norského letáku :-)), ale důležité je, že byla, protože tohle se vám v Oslu často nestane. Za polární září se lítá daleko na sever Norska, až do města zvaného Trømso, takže můžu říct, že jsme měly opravdové štěstí! Co jsme s sebou však neměly, byla nemocná Edit spinkající doma a foťák... Druhá jmenovaná věc mě v tu chvíli štvala teda mnohem víc (Eďa určitě pochopí :-D).

Jedni naši Erasmus kamarádi však měli štěstí ještě více, protože s sebou foťák měli a navíc byli za kolejemi na jezeře Sognsvann, kde polární záře byla vidět mnohem lépe. Pro ilustraci si z facebooku vypůjčuji jejich foto :-)

Teď zbývá jen doufat, že se nám podaří vidět tu zelenou potvůrku ještě jednou :)

Chlebíčky v akci

Ve čtvrtek byla naše buddy group pozvána k jednomu z našich buddy domů. Pořád se totiž vychloubal, jak mají opravdu (ale opravdu, opravdu!) velkou kuchyň a prostor pro náš všechny, takže bychom mohli k němu přijít na večeři... Dlouho bylo jen u slov, až jsme málem o té velikosti začali pochybovat. Ale nakonec se tak opravdu stalo a my byli ke Christopherovi pozváni!

To co následovalo jsme však opravdu (ale opravdu, opravdu!) nečekali...
Christopher je napůl Nor a napůl Američan. Víc horkou bramboru v puse než má on snad nemá nikdo. Většinou mu nerozumím ani slovo a jen tupě přikyvuju a modlím se, aby to, co mu vychází z úst rádoby v angličtině, nebyla zrovna otázka... Uklidňuje mě ale fakt, že i náš Brit James poznamenal, že Christopherovi špatně rozumí :) (Chyba tedy není na vašem přijímači...). Jeho patlavou angličtinu, vychloubačnou amíkovskou povahu a ne úplně příjemný vzhled mu však s radostí odpustím, nechá-li mě bydlet v tom svém domě a navrch přidá svého psa Rusca! :-)
...Mohlo nás napadnout, že milý Chris bude mít asi papínka či mamá pěkně v balíčku, protože zastávka metra Holmenkollen (ten slavný skákací můstek) naznačovala, že místo jeho bydliště se nachází ve velmi drahé lokalitě, v kopci, kde máte výhled na celé krásné Oslo. Christopherův domov se nachází v protředí, které mi připomínalo pohádku.. Vilka z bílého dřeva, s romatickými kamennými schůdky osvětlenými drobnými lucerničkami, rozlehlou terasou, jejíž noční výhled na světýlkové Oslo mi vzal dech, s nízkými stropy a četnými pokojíky uvnitř, s krby, vlastní knihovnou atd. atd. :-) Škoda, že díky nízké kvalitě svého foťáku jsem ten domek nemohla za tmy vyfotit a fotit vevnitř mi bylo trapné :) Spoléhám tedy na vaši fantazii :) Každopádně přiložený obrázek je z televizní místnosti, kde jsme seděli. Na dalším je pak úžasný pes Rusco, který byl opravdu k zulíbání :-) 

A teď tedy konečně vyjádření k titulku celého tohoto reportu :) Úkolem totiž bylo donést nějaké pohoštění. My české holky jsme zvolily tradiční český způsob servírování občerstvení - chlebíčky! :) Jednohubky znají všude, ale chlebíčky jsme zazářily už cestou autobusem, kdy na ně všichni kolem slintavě koukali :-) Vyrobily jsme je z místního nejlevnějšího chleba, který chutná jako naše veka nebo taky jako typický chorvatský chléb, takže nic moc kvalita, ale pro tuto příležitost se tedy hodil výtečně! Namazaly jej bramborovým salátem (i přes nízkou cenu a velmi chudé složení, brambor, něco zeleného a majolka, byl velmi jedlý), pokryly salámem a dozdobily vajíčkem a okurkou ve tvaru hvězd! No nejsme my holky šikulky? :)

Bus about Oslo again

V neděli jsme se s holkama rozhodly, že informací není nikdy dost, zvlášť pak, když vám je někdo nabízí zadarmo, a vydaly jsme se na další sightseeing bus napříč Oslem. Tentokrát byl výlet zaměřený zase na jiná místa a památky, tak jsme se vůbec nenudily.


Muzeum Vikingských lodí
Za normáních okolností se platí vstupné, nicméně my, chudí zahraniční studenti, jsme měli návštěvu sponzorovanou univerzitou. V muzeu jsou tři vikingské lodě nalezené ve vodách Oslo fjordu. Dvě jsou poměrně výborně zachované, jelikož měly to stěstí, že se potopily tam, kde je jílovité dno. Do toho se zabořily, časem byly jílem celé zasypány a zkázonosný kyslík se k nim neměl šanci dostat. Poslední loďka, chudák, se potopila do písku a moc z ní nezbylo.


Skokanský můstek Holmenkollen
Další zastávkou, nebo lépe řečeno přibrždění-blik-fotka-jedeme, byl světoznámý skokanský můstek Holmenkollen. Zrovna nějaký odvážlivec skákal. No, krom toho, že se málem vysekal, to musel být teda let. Ale nedívím se, že málem upad, vzhledem k tomu krásnému výhledu a sluníčku kráčel pravděpodobně náš milý skokan ve stopách pana Hrušínského ve filmu Vesničko má středisková: "Že vy jste se zase kochal, pane doktore?" :)
*Adélka dodává: 23.2. zde začíná Mistrovství světa ve skoku na lyžích :-)


A co hafani? Mají si kde hrát?
Vy, co mě dobře znáte, jistě víte, že jakmile se někde šustne něco, co se týká hafaní tématiky, tak jsem jedno ucho. Tak tedy, v průběhu poznávací neděle jsem zavítali i na místo, jediné místo v Oslo, kde si můžou hafuškové pěkně v klidečku, bez vodítka hrát a vyměňovat si své psí názory. Od dogy až po nejmenšího jorkšíra, všechno se to tam mele dohromady na jednom plácku. A kde...no přece v parčíku za kopulujícíma sochama...doufám, že se pejskové neinspirují, to by bylo ale nových ras! :)


Kopulující sochy, pravda nebo výmysl?
No, jak se to vezme. Pan Gustav Vigeland, který má toto dílo na svědomí, to tak každopádně nezamýšlel. Hlavní myšlenkou, která se táhne celým Vigelandovým parkem, je cyklus života. Ony kopulující sochy ve skutečnosti znázorňují jednotlivé etapy v životě lidském. Od narození, přes dospívání, založení rodiny, vnoučata, až po stáří a smrt. Najdete tu kupříkladu babičku, jak radí vnuččce, nebo taky muže, jak v zlosti odhazuje svou ženu v dál. Nu, ze života...

Výhled na Oslo fjord
Myslím, že k tomuto není co dodat...

Bramborák párty / Vorspiel

Seriously... We need help! :-) Zdá se mi, že pokaždé, když jsou čeští studenti v zaraničí požádáni, aby udělali nějaké jídlo, které je pro nás Čechy typické, tak děláme potatoe pancakes! Ne, že by naše bramboráky našim zahraničním kamarádům nechutnaly (oblizovali se až za ušima a spokojeně posrkávali pivo, zatímco my s Edit se u sporáku mohli uhonit k smrti - jedna na sebe málem vylila žhavý olej, jak si výrobu snažila urychlit na třech plotnách, a druhá byla zapatlaná od těsta, do kterého si nastrouhala kus prstu), ale chtělo by to trochu invence! Proto se ptám vás, milí čtenáři, a poprvé se tak na vás obracím: Co vy byste uvařili zahraničním kamarádům, co vystihuje naši českou kuchyni? :-) Popřípadě prosím ihned přiložit recept :-) Nechceme již dále šířit iluzi toho, že v Česku se snad ani nic jiného nejí :-) Navíc - naše Polka a Němci zas tak překvapeni nebyli - bramboráky mají i tam :-) 

Je fakt, že radu potřebujeme také proto, abychom se tady kulinářsky vyšvihli (ale zase ne finančně zlomili)! :-) Ne snad, že by ostatní studenti měli kreativity plný hrnec :-) Od německé kamarádky Evy jsme na talíři například dostali trhanec s višňovo-vanilkovým toppingem. Ale byla to tedy zatracená mňamka! :-)

Tímto bramborákovým večerem také náš slovník obohatil nový výraz - naše kuchyň se totiž stala místem, kde se konal tzv. "vorspiel". Já ho tedy do této doby neznala, ale jde o slovo i hojně v angličtině využívané, ač tedy německého původu, jak si bystrý čtenář jistě povšiml :-) V češtině tedy jakási zahřívačka, načínačka, předpříprava, předpitka, posilňovačka, do jedné i druhé nohy... no však znáte to - alespoň pak na následné oficiální párty u baru ušetříte ;-) Vosrspiel to nakonec byl velmi vydařený, i když naše malá kuchyň neposkytovala dostatečný komfort ;-)
Třetím obrázkem vám pak na závěr s radostí představujeme naše Erasmus kamarády (ne, že by to byli všichni - samozřejmě jsme natolik neodolatelné, že kamarádů máme víc, ale všichni se k nám nevešli ;-))

Valent (Albania), Jennifer (Německo), James (UK), Eva (Německo), Sidsel (Dánsko), Fenne (Netherlands), Vera (Německo), my, Florian (Německo) a mimo záběr vpravo Anna (Polsko) a Jasmine (Německo).

Čtenáři (dnes vás tedy oslovuji hojně ;-)) zajisté neuniklo, že většina z nich je z Německa. Ano, je to tak. Mnoho našich nových kamarádů je z Německa. Nevíme jak se to stalo, ale je jich tu tolik, že se jim vyhnout nedá a navíc jsou to fakt děsně milí a zábavní lidé. Holt súsedé :)