Je jasné, že vám neskutečně chybíme a že s pláčem odcházíte v noci spát, protože již dlouhou dobu nenacházíte žádné nové články. Ale jediné, co s tím bohužel můžeme udělat, je objasnit vám, proč tomu tak nyní je... (což má ovšem nesporné plus, protože to přinese nový článek :-)).
"Články prostě nerostou jako houby po dešti..."
K vytvoření takového článku to chce lidský faktor, který něco prožije a pak, tehdy kdy má čas, to vyjádří slovy a svěří technice. Jenomže tady v této jednoduché rovnici je hned několik zádrhelů.
Lidský faktor by byl.
Se zážitky je to však už trošku horší, protože (a tady se zároveň dostáváme i k proměnné "čas") poslední dobou se náš norský pobyt točil jen kolem školních povinností. Ale nemůžeme se tomu divit - volného času bylo dost, teď přišla řada prokázat, že Masarykově univerzitě tady neděláme ostudu ;-)
Konkrétněji: Neurovědy vyžadovaly v angličtině a před publikem prezentovat tematicky náročný výzkum (15 min.) a hned vzápětí stvořit 15stránkový elaborát na libovolné téma (volnost výběru byla sice roztomilá, ale jak jsme zjistily, neurovědy nejsou procházka růžovým sadem a kognitivní neurovědy v současném výzkumu už vůbec ne - zejména pokud vám chybí basic knowledge, protože my s Edit jsme ještě neurovědami na MU neprošly, že jo...). Díky tomuto předmětu jsem tak poprvé zažila, jaké to je několik dní nad něčím sedět a nakonec ještě celou noc propsat a oka zamhouřit až o půl 8 ráno, kdy vyčerpáním padnete... To se mi nestalo ani u bakalářky! :-)
A pak je tady norština, která taky vyžadovala vytvoření prezentace na libovolné téma (jen 5 minut naštěstí) a ve středu mě ještě čeká zkouška z tohoto srandovního jazyka. Zkoušky se sice bojím, ale je úžasně vzrušující, jak bych nikdy neřekla, že po třech měsících budu schopna napsat v norštině esej! (...teda alespoň doufám, že dostanu dobré téma a budu schopna tu esej napsat :-) Gramatiku už nějak člověk spatlá - zvlášť, když opráší základy němčiny, z které spousta pravidel v norštině vychází :-)).
No a pak už zbývá příprava na poslední zkoušku, po které nás čekají již jen příjemné věci, o kterých bude konečně možno psát vtipné a informačně přínosné články! ;-)
I když, možná přijde něco již dříve! :-) V sobotu mě totiž čeká příjezd Aničky, která se odhodlala navštívit mne tady a já se na ni velmi těším! Jsem si tudíž jistá, že přijdou konečně nové fotky i jarního Osla a spousty nových míst, které tady spolu probádáme ;-)
A do té doby - opatrujte sa děcka! :-)
..a jen tak pro zajímavost na okraj - tady máte norskou narozeninovou písničku, kterou jsme se učili zpívat ;-)
středa 13. dubna 2011
neděle 3. dubna 2011
Deniska v Oslu
Smska zhruba v 10 večer 24.3. mi oznámila, že letadlo, které za mnou má dopravit moji nejdražší Denisku má 40 min zpoždění. Člověk by řekl, že je to pár minut, ale během těchto pár minut vám ujedou všechny busy i vlaky z letiště a vy se moji drazí nemáte šanci z tama dostat. Po půlnoci je prostě letiště Gardermoen směr Oslo a zpět nedostupné. Zpoždění se postupně natáhlo na 2 hodiny a bylo rozhodnuto. Musím sehnat auto, abych to chuďátko z toho letiště nějak osvobodila. :-) Ale naštěstí zde máme našeho německého kamaráda Floriána s autem, takže všechno bylo v suchu. Ještě mu ale rychle zavolat, aby už (jako skoro každý večer) nebyl tvrdě pod parou. Všechno nám naštěstí hrálo do karet a milého Floriána jsem zastihla zrovna když ke svým ústům mířil se sklenou vína. Naštěstí byl tak laskav, že víno odložil a šel spát, aby se mnou a Adélkou mohl o půl 1 v noci vyrazit na záchranou misi. Uvařili jsme čajíka, vzali džus a banána a hurá na Gardermoen. Zhruba ve 3 jsme byli zpět i s milou Deniskou a valili jsme spat, bo jsme toho měli všichni plný kecky.
Druhý den, až jsme se probraly, jsme si nachystaly baštu a Deniska vybalila velice milé překvapení, které obstarala v dury free a které nám činilo potešení po celou dobu jejího pobytu. :-)
A pak jsme už vyrazili směr město. Tím pak teda myslím čas zhruba kolem druhé, až jsme se tak nějak byly schopný vyhrabat. :-) Namířily jsme si to nejdříve do Munchova muzea...trocha kultury na začátek, aby se neřeklo a pak už hurá na procházku do města. Šly jsme k opeře, potom procházkou přes Akershus castle na Aker brygge, kde jsme samozřejmě zapadly do meka na kafe. Pak už jsme byly tak utahaný, že jsem pádily rovnou domů a se skleničkou Baileys upadly do zaslouženého spánku. :-)
Druhý den, opět po složitém probrání se, najezení a namalování na ksichtík obličej, jsme se vydaly směr prohlídka Parlamentu. Jelikož jsme byly šikulky, tak jsme stihly ještě před začátkem prohlídky obejít celou hlavní třídu Osla spolu s Královským palácem a Národním divadlem. Vzhledem k tomu, že Oslo je pidi, asi tak jako Brno, nebyl to zas takový heroický výkon. Když jsme dorazily k Parlamentu, byla tam už pěkná frontička. Nicméně my, české holky, ač poslední, tak jsme si strategicky stouply dopředu a díky bohu za to. Byly jsme poslední, kdo se dostal dovnitř. No, radši jsme se neohlížely co na nás gestikulují ti, kteří sice přišli dřív, ale zůstali za dvěřmi...naneštěstí pro nás za prosklenými. :-)
Po prohlídce, jelikož byl krásný den, jsme vyjely na Holmenkollen, vychutnat si výhled. Cestou zpět jsme si na zastávce metra koupily úplně božské dortíčky a opět jsme musely vzpomenout slova našeho spolužáka Marka, které pronesl na našem cyklistickém výletu na střední. Jen uvedu do děje - představte si peleton úplně zdecimovanejch holek, jak statečně, ale z posledních sil jede do kopce někde hluboko v Jeseníkách a kolem nich nahoru a dolů, nahoru a dolů jezdí jejich milý spolužák Marek a opakuje: "Ženský, kdybyste tak nežraly, tak byste to vyjely." ... Jooo, nezapomenutelná to slova básníka. :-)
Dortík nám dodal potřebnou energii, která nám chyběla na skolení pana Vigelanda. Rozumějte, na prohlídku jeho parku, samozřejmě, což byla pro druhý den poslední zastávka. A opět, jako předchozí den, jsme odpadly u filmu se skleničkou Bayleis :-)
A je tu třetí, poslední den. Na ten jsme si nechaly samé chuťovky. Plavbu na lodičce kolem ostrovů v Oslo fjordu a Ice bar. Druhá zmiňovaná zastávka nám ale bohužel nevyšla. Netušila jsem, že mají v neděli zavřeno. :-( Ale lodičku jsme si náležitě užily. Chvilkama jsme se teda bály, že zažijeme Titanik, ale loďka naštěstí v celku dorazila do přístavu. My si zašly ještě na kafčo opět do meka a valily zase domů, jelikož Denda vstávala něco málo po 4 hodině, aby už v 7:20 mohla nasednout do letadla a po desáté, kdy já jěště spala, sedět poctivě v práci.
Tak, už jsem tu měla dvě nezapomenutelné návštěvy. Dvě osůbky, kterou jsou mi na světě nejvíc. Mého nejdražšího muže a Denisku. Mám vás moc ráda lidi, děkuju, že vás mám! :-*
Druhý den, až jsme se probraly, jsme si nachystaly baštu a Deniska vybalila velice milé překvapení, které obstarala v dury free a které nám činilo potešení po celou dobu jejího pobytu. :-)
A pak jsme už vyrazili směr město. Tím pak teda myslím čas zhruba kolem druhé, až jsme se tak nějak byly schopný vyhrabat. :-) Namířily jsme si to nejdříve do Munchova muzea...trocha kultury na začátek, aby se neřeklo a pak už hurá na procházku do města. Šly jsme k opeře, potom procházkou přes Akershus castle na Aker brygge, kde jsme samozřejmě zapadly do meka na kafe. Pak už jsme byly tak utahaný, že jsem pádily rovnou domů a se skleničkou Baileys upadly do zaslouženého spánku. :-)
Druhý den, opět po složitém probrání se, najezení a namalování na ksichtík obličej, jsme se vydaly směr prohlídka Parlamentu. Jelikož jsme byly šikulky, tak jsme stihly ještě před začátkem prohlídky obejít celou hlavní třídu Osla spolu s Královským palácem a Národním divadlem. Vzhledem k tomu, že Oslo je pidi, asi tak jako Brno, nebyl to zas takový heroický výkon. Když jsme dorazily k Parlamentu, byla tam už pěkná frontička. Nicméně my, české holky, ač poslední, tak jsme si strategicky stouply dopředu a díky bohu za to. Byly jsme poslední, kdo se dostal dovnitř. No, radši jsme se neohlížely co na nás gestikulují ti, kteří sice přišli dřív, ale zůstali za dvěřmi...naneštěstí pro nás za prosklenými. :-)
Po prohlídce, jelikož byl krásný den, jsme vyjely na Holmenkollen, vychutnat si výhled. Cestou zpět jsme si na zastávce metra koupily úplně božské dortíčky a opět jsme musely vzpomenout slova našeho spolužáka Marka, které pronesl na našem cyklistickém výletu na střední. Jen uvedu do děje - představte si peleton úplně zdecimovanejch holek, jak statečně, ale z posledních sil jede do kopce někde hluboko v Jeseníkách a kolem nich nahoru a dolů, nahoru a dolů jezdí jejich milý spolužák Marek a opakuje: "Ženský, kdybyste tak nežraly, tak byste to vyjely." ... Jooo, nezapomenutelná to slova básníka. :-)
Dortík nám dodal potřebnou energii, která nám chyběla na skolení pana Vigelanda. Rozumějte, na prohlídku jeho parku, samozřejmě, což byla pro druhý den poslední zastávka. A opět, jako předchozí den, jsme odpadly u filmu se skleničkou Bayleis :-)
A je tu třetí, poslední den. Na ten jsme si nechaly samé chuťovky. Plavbu na lodičce kolem ostrovů v Oslo fjordu a Ice bar. Druhá zmiňovaná zastávka nám ale bohužel nevyšla. Netušila jsem, že mají v neděli zavřeno. :-( Ale lodičku jsme si náležitě užily. Chvilkama jsme se teda bály, že zažijeme Titanik, ale loďka naštěstí v celku dorazila do přístavu. My si zašly ještě na kafčo opět do meka a valily zase domů, jelikož Denda vstávala něco málo po 4 hodině, aby už v 7:20 mohla nasednout do letadla a po desáté, kdy já jěště spala, sedět poctivě v práci.
Tak, už jsem tu měla dvě nezapomenutelné návštěvy. Dvě osůbky, kterou jsou mi na světě nejvíc. Mého nejdražšího muže a Denisku. Mám vás moc ráda lidi, děkuju, že vás mám! :-*
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)