Vstávat a cvičit! A proč? Protože co by ne :-)

Ano, buďme kritičtí a připusťme, že Oslo má své nevýhody. Ale naštěstí má spoustu výhod, díky kterým na všechny mínusy můžete rychle zapomenout!

Jedna z velkých výhod je možnost aktivního odpočinku, relaxace, prostě sportovního vyžití všeho druhu! Na začátku semestru jsme hned první týden zaplatily semestrální sportovní poplatek 750 NOK (tedy cca 2400 Kč), z čehož se nám sice malinko podlomila kolena, ale ta se už dávno narovnala ve chvíli, kdy jsme tohoto poplatku začaly naplno využívat a uvědomily si, jak úžasná věc to je a určitě je to něco, co nám doma bude chybět :-)

A co teda všechno můžeme? :-)

Přestanu spammovat obrázky strejdy Googla a prostě to povím: celý semestr můžeme neomezeně (bez dalších poplatků) navštěvovat bazén, saunu, taneční lekce, jógu, box, lekce zumby, spinningu, posilovnu, lezeckou stěnu či tělocvičnu a my to všechno hojně využíváme! :-)

Informační hodnota článku: téměř nulová. Ale doufáme, že jsme alespoň u jednoho čtenáře zaznamenaly závistivý povzdech :-D ... ;-)

Amatøren

Amatøren je studentský klub v areálu našich kolejí, který pořádá nejrůznější akce pro zpříjemnění útrpného studentského života... Je to takové slunce ve študákově duši, které září přes celý týden a nabízí filmový klub, turnaje ve fotbálku, kulečníku, koncerty, diskotéky, kvízové večery a levné pivo (pod slovem levný rozuměj levnější než všude jinde, ale dražší než to v plechovce. Asi za 130 Kč jeden čep :-)).

My holky z domku číslo 10 máme vchod asi 13 vteřin od našeho bydlení, takže si můžeme klidně i v papučkách a bez čepky odskočit na nějaký ten taneček... Samozřejmě jsme tohle ještě nikdy nepodnikly a příprava do Amatøren nám trvá jako příprava na ples :-) Tak rozuměj - musíme tu Českou republiku nějak reprezentovat a dokazovat, že Češky nejsou holky k zahození ;-)
Takhle jsme se do Amatøren okrášlily už dvakrát. Součástí příprav bylo také domácí posilnění se "do jedné a druhé nohy", abychom moc nevyčnívaly mezi opilými bohatšími studenty, kteří na pivo mají. Ochranou též bylo nechání finanční hotovosti doma v šuplíku. To by nás však nesměla překvapit možnost platit u baru kartou! Damn! Jako záchrana se nakonec ukázala všudypřítomná voda zdarma k osvěžení (*).

První večer v Amatøren byl skvělý! Hudba k tanci velmi slušná, složená z rádiových hitovek. Potkaly jsme nové kamarády, tančily asi 3 hodiny v kuse a propotily trička. Nevýhodou byla absence čerstvého vzduchu se zvyšujícím se počtem účastníků párty. Ke konci už opravdu bylo nedýchatelno a ze mě teklo vody jak z vola u pluhu (**). Ještěže klub ve 2 zavíral, protože bychom si jinak z tance vyhodily klouby. Pravda - po rozsvícení světel jsme se sice těm kočkám, co do baru vešly, podobaly jen velmi vzdáleně, ale večer to byl supr.
Druhý večer v Amatøren, který jsme podnikly o týden později, se nesl ve znamení latinských rytmů (Latin Party :-)), které nejprve byly fajn, ale prostě jak nejsme ten jižní národ a nemáme to v krvi, tak nás to tentokráte tolik nebavilo a taneční parket jsme opustily dříve než posledně. Ovšem opět úplně durch zpocené... :-) Tak uvidíme, jak nás tenhle klub překvapí příště!

(*) V Oslu je sice všechno drahé, ale na oplátku tady můžete najít také některé věcí zdarma. Jako například vodu na baru. Nemusíte se už tajně plazit na záchod s kelímkem jen proto, abyste si do něj čepli vodu, jak to dělám třeba já u nás v ČR :-) Prostě přijdete k baru a nalijete si ji přímo ze džbánku! A nikdo se na vás nedívá hloupě, že nic jiného celý večer nepijete :-) Taky se mi už dvakrát stalo (jednou ve městě, jednou v kampusu), že na ulici rozdávali tradiční norské wafle s marmeládou zdarma! A téměř na každé párty pořádané univerzitou máme na stole nějaké sušenky nebo slané pochutiny :-) Zdarma (i když někdy jen na omezenou dobu či pro nás studenty) je také většina vstupu do muzeí, galerií a jiných památek. Jo a v Remě (supermarket) máme každý den plné talíře nakrájených pomerančů! :-)   

(**) Strašné teplo na tanečním parketě zapříčinilo jednu docela vtipnou historku, která se přihodila kamarádce Báře. To si tak tančíme na nějakou vypalovačku a v kruhu se s námi vrtí i německý kamarád Florian. Z Báry teče pot proudem a aby řeč nestála, za ladného vlnění těla se ovívá dlaněmi a s úsměvem prohodí: "I am really hot!". Zkušený angličtinář ví, že "hot" může značit jak stav horkosti, tepla či také výraz pro to, že je někdo sexy! Co čert nechtěl, Florianovi první význam asi nic neříká, protože si Báru změřil šibalským pohledem a se slovy "Yes, you are really hot!" na ni hodil flirtovní úsměv ;-)

Sáňkujeme!

V pátek 21. 1. 2011 jsme si pěkně profoukly gatě!

Společně s několika kamarády z naší buddy group jsme se metrem vydaly vysoko nad město. Přestože jsme na sobě měly lyžařské gatě i bundy, tak zima toho dne byla pořádná a my se klepaly i v nížině. A co teprve nahoře nad městem?!

Naše cesta byla dlouhá, dokonce jsme mířili výš, než kde se nachází slavný Holmenkollen lyžařský můstek. Vůbec nám to ale nevadilo, protože jsme se všichni kochali okolní krajinou s bílým snížkem, výhledem na celé Oslo a vůbec vysokohorským rázem celé krajiny.

Holmenkollen.

Na hoře jsme se vydali hledat půjčovnu sáněk, která byla ukrytá v červeném domečku z typicky norských barevných dřevěných desek/trámů/pruhů (nevíme, jak přesně to vyjádřit, ale takhle tady prostě vypadají všechny domky :) Jen ty desky jsou někdy červené, nebo taky bílé a často i žluté :-)).

Po papuli nás sice pleskla cena (100 Kr), ale řekli jsme si, že když už jsme tady, tak do toho půjdeme, nebudem se bát a sáňky si pořádně užijem!

K půjčení sání, které vypadaly fakt stylově, ne jako dříve obyčejné dřevěné sáňky, na kterých jsme se jako prťata proháněli, byla možnost si zdarma vzít helmu... Trošku nás znervóznilo, že na obyčejné sáňkování budeme potřebovat helmu, která je navíc doporučená a zdarma, ale katastrofické myšlenky jsme raději hned zahnali :-)


Hned poté, co jsme však absolvovali první jízdu, jsme pochopili, že helma je výborná věc, splňující hned několik funkcí najednou:
1) Při té super rychlé jízdě, kterou frčíte, vám alespoň neumrznou uši...stačí že vám zamrzne úsměv a slzící oči...
2) Betonové mantinely v zatáčkách byly jako stvořené pro to, aby o ně naše hlavičky pěkně luply, když se nám nepovede včas zatočit :-)

 
Byla to prostě jízda!

Nemám odhad, jakou rychlostí jsme asi tak mohli jet, ale jeli jsme dostatečně rychle na to, aby mi z jízdy začaly téct slzy, fukalo mi pořádně do kalhot, tváře jsem měla prokrvené až do fialových barev a podrážkou mi skoro už prosvítaly ponožky, jak moc jsem se snažila na konci trasy zabrzdit :-) ...pomohl až ocelový plůtek obalený slaměným polstrováním...

Zamrzlý úsměv dokazoval, že to byla nezapomenutelná, asi 8 minutová jízda... kterou jsme samozřejmě jeli ještě několikrát znova :-)

Nejlepší na tom bylo, že zpátky na začátek trasy se cestovalo metrem. Miluju Oslo! :-) Totiž při představě, že bychom celý kopec se sáněmi museli šlapat, se mi děje nevolno :)

Poslední sáňkovací špíček: Řeknu vám, řídit takové sáně není sranda! Už nevím, jak jsme to dělali jako děti (když nás zrovna netahali rodiče), ale tohle bylo teda o hubu :-) Jsem ráda, že jsme si nikdo nezlámali nohy a že to vydržely i naše boty :-)

Na obrázku vlevo - obstlaný brzdící plůtek a v pozadí menší cvičný skokanský můstek (menší než Holmenkollen).

Domeček naší norské buddy kamarádky.

Celý sáňkovací den (od cca 10.00 do 18.00) jsme zakončili u kamarádky na kakau a pak na hamburgeru v McDonaldu (únava a hlad již nedovolili čekat na cestu zpět na koleje a na domácí stravu).

Technické muzeum

Bude to je krátká zmínka, ale musím se o tenhle zážitek s vámi podělit. Jak jsem později zjistila, jsem už sto let za opicema a většina z vás bude vědět, že takováhle sranda existuje, ale stejně. Ve zdejším technickém muzeu mají zázrak...nekecám...vážně. Sednete si naproti sobě ke stolu, dáte si na hlavu takovou čelenku do které vedou dráty a navzájem, jen pomocí vášeho soustředění, soutěžíte s kolegou naproti, kdo posune takovou malou kuličku. Chápete, jen se soustředíte a "očima" kuličku prostě posunete. Já tomu nemohla uvěřit, ale vážně to funguje. Jak...nemám ponětí. Ale měla jsem konečně poprvé v životě možnost zažít, jaké to je být kouzelníkem. A věru...je to vážně dost dobré! :-)

Co se skrývá 20 min od kolejí?

Tre nøtter til Askepott

Na co koukají v Norsku o Vánocích?
.
.
.
Na to stejné, co my! Tři ořišky pro Popelku!

Že vám nespadla pusa až na zem? Nám třem Češkám teda jo, když to naše milá Norka Maria vyprávěla :-) Popelka je její nejoblíbenější vánoční pohádka a doteď nevěděla, že je naše (teda samozřejmě v německé koprodukci, že jo...).
A velmi vtipný je i norský dabing, který je zde veden stejně jako v Polsku - jeden mužský hlas, který jako voice-over předčítá text a v pozadí stále můžete jasně slyšet původní zvuk. Tedy české štěbetání tehdy roztomilé Libušky Šafránkové :-)

Nemohly jsme bohužel na internetu najít žádné pořádné video, tak jako důkaz dokládáme alespoň toto:
Tento videodokument v norštině pojednává o norském herci a dabérovi, kterého si norský národ zamiloval právě pro jeho nezaměnitelné nadabování nejoblíbenější vánoční pohádky všech Norů - Tři oříšky pro Popelku. Samotná pohádka běží v pozadí na TV a herec košatě hovoří o tom, co pro něj tato pohádka znamená a jaké bylo, ji tehdy dabovat + plus také hovoří o nové DVD verzi s jeho hlasem :-) 

FAEN! ...aneb rychlokurz norštiny.

Omlouvám se dopředu všem, kteří neustojí drsnou mluvu u ladných dívek! Ti by radějí měli přestat číst právě

TADY!

V mých žilách koluje krev archetypu "haviře ostravskeho", takže mi občas nějaké to sprosté slovo vyletí z nezbedné pusy. Jak si však zanadávat v Norsku?
Tento problém již vyřešen! Následuje rychlý rychlokurz:

Česky: Do p*dele! -> Anglicky: Fu*k! -> Norsky: Faen! /fán/

Co to sakra je!? - What the fuck!? - Hva faen!? :-)

Treasures of the National Gallery

Malá ochutnávka norského umění

Díky vysoké míře organizovanosti programu a aktivit pro zahraniční studenty se nám v neděli podařilo dostat na guided tour po místní národní galerii. Poznaly jsem norské umění a pousmály se nad docela povedeným výladem paní průvodkyně. Byla to jedna z těch, co do vás nehučí samý data a tunu infa, který si stejně nezapamatujete, ale řekne vám ty perličky. :-)


Edvard Munch
Tak toho známe asi všichni. Noři jsou na něj náležitě pyšní. Jeho obrazy "Scream" nebo "Madonna" byly na svou dobu poměrně kontroverzní.


"Madonna"
Madonu Munch zobrazuje jako jeden z prvních malířů nahou a v pohybu. Munch ji chtěl zachytit v momentě sexuální extáze. Sám tvrdí, že každá žena se stává v momentě početí Madonou, jelikož prožívá stvoření nového života.




"Scream"
Jedná se o "autoportrét". Munch si vyšel na procházku s dvěma dalšími přáteli, když najednou na něj padla obrovská úzkost a prázdnota. Uvědomil si, jak malí jsme ve srovnání s přírodou a jak nic neznamenáme.





Johan Christian Dahl
Jeden z prvních nadaných malířů krajinek v Norsku. Noři z něj byli úplně na větvi, tak ho poslali na školu do zahraničí. To nebyl úplně ideální tah, do Norska se oficiálně už nikdy nevrátil. Jezdil tam jen v létě malovat. Se ani nedivím, taková zima a tma tu...rozumnej kluk. :-)



Halfdan Egedius
Zachycuje na obraze "Dreamer" svého blízkého přítele, který právě sní. Zajímavé je, že se mu zrovna zdálo, že vidí Halfdana a jeho přítelkyni, jak sedí u stolu naproti sobě a jí něco, co jsem bohužel zapoměla. Nicméně podle norské legendy to znamená, že oba v blízké době zemřou. Co se nestalo, do dvou let bylo po nich.




Harald Sohlberg

Byl úplně unesený z Norské zasněžené krajiny v noci. Paní průvodkyně říkala, že když viděla jeho obrazy, tak jí to přišlo, jak nějaká fantasy krajina, ale pak jela v noci oblastí, kde maloval, a prej to tak vážně vypadá. No já nevím. Jestli se tam kouknem, tak vám řeknu, ale moc realisticky mi to nepřipadá. Však posuďte sami.

Norwegian way of používání sporáku :)

..aneb: Jak tajně ozkoušet IQ nově příchozích studentů.

Chtěly jsme si prostě jen uvařit něco teplého. Měly jsme šílený hlad a nakoupeno na něco, co mohlo být skvělou a chutnou polévkou. To by však musel fungovat sporák... JAK SI MOHOU DOVOLIT MÍT NEFUNGUJÍCÍ SPORÁK NA KOLEJÍCH ZA 10000!? Potočily jsme se vším, s čím se na sporáku točit dalo, ale plotny se nám stejně pořád vysmívaly svou ledovostí. Fungovala akorát trouba. Nedávalo to smysl - trouba funguje a plotny, ne? To tam mají snad nějakou dětskou pojistku nebo co?!
Vzdaly jsme to. Z mrazáku vytáhly něco, co nám tu zanechali minulí obyvatelé a co vypadalo, že by to mohlo být i k snědku. Hlavně tomu stačilo 15 minut přípravy v mikrovlnce. Zapečený polotovar - ryby s těstovinami, s něčím jako bešamelem a posypané snad strouhankou? Po ukončené konzumaci jsme mohly mít radost tak akorát z toho, že to bylo teplé. Chuť těžko identifikovatelná, ani kečup nepomohl, zůstavší pachuť ještě horší, žaludeční pohyby minimálně podezřelé... Never more, please. Norské mražené polotovary nekupovat.

Ale abych se vrátila ke sporáku...
Naše koleje mají možnost sepsat online na webu stížnost na nefungující zařízení a v nejbližší době by se měl objevit caretaker a opravit to. Napsaly jsme všechny tři, protože v množství je síla a my ten sporák chtěly zprovoznit fakt urgentně. 3 dny ticho, nikde, nikdo, nic. Tak tuhle historku vykládáme našemu francouzskému buddymu, stěžujeme si, jak trpíme hlady a on se chvíli jen tak dívá a pak nám začne vykládat, že měli stejný problém na bytě, ale pak nějak zjistili, že fígl je v tom, že aby fungovaly plotny, musíte natáhnout časovač (budík na sporáku - točítko úplně vlevo) na alespoň 20 minut a pak pojedou i plotny. Jen musíte dávat pozor, když vaříte dlouho, protože když budík dojde, tak se vypnou i plotny. Nevěřily jsme, vyzkoušely jsme a byla to pravda. Málem jsem pustila smíchy moč, protože tohle fakt bylo směšné. Systém jak pojď na mě zboku.
Každopádně nyní už chutně vaříme a vše je v pořádku. Caretakera, který nakonec přišel, i když pozdě, jsme odbyly slovy, že jsme si to už spravily, když tak dlouho nešel :-)

Norwegian way of living

Tak a už nejsme čistě českou komunitou v domku č. 10. Máme novou obyvatelku našeho pěti pokojáku a je to pravá Norka, takže teď budeme mít veškeré info o Norsku přímo pod nosem! Vypadá děsně chytře a je moc milá a opravdu hodně toho ví, takže očekáváme nějaké tipy, jak si tady co nejvíc zpříjemnit živobytí :-)

První věc, na kterou jsem se jí prostě musela zeptat, byla, jestli je to tady i pro ni drahé nebo jen pro cizince - a bohužel, trápíme se tady jen my. Vzhledem k výši výplat jsou ceny potravin a všeho jiného v rovnováze :-)

Jelikož hodlá na kolejích a tady v tomhle domku zůstat ještě nejméně dva roky, tak má fakt neuvěřitelné množství věcí, které sem neustále stěhuje už dva dny. Věci prozatím mizely za dveřmi jejího pokojíku, ale dnes měla dveře pootevřené, tak jsem tajně nakoukla a popsat stav toho prostoru přecpaného věcmi od podlahy ke stropu prostě nelze. Myslím, že ty věci brzy polezou z toho pokojíku ven a budou tady všude kolem... Co se dá dělat, my jsme jenom návštěvníci :-)

P.S. Zapomněla jsem její jméno :-)

Kdy si na tohle zvyknu!

Následuje jen velmi krátké sdělení.

Aby to nevypadalo, že Oslo je nebe na zemi a nemá chybičku:
1) Na International Coffee hour (dvouhodinové odpolední setkání zahraničních studentů v Chateau Neuf - káva, sušenky a wafle zdarma. Chvíle pro poznávání, povídání a meeting point pro následující párty kdekoli jinde) došly wafle. Dojídaly jsme s Edit nepovedené zbytky a já si vymohla dostat tu skvělou borůvkovou marmeládu alespoň na sušenku.
2) Představte si, že se vzbudíte, zamžouráte očíma, nevidíte nic, všude kolem tma, ticho, že vás ani nenapadne, že byste snad už měli vstávat z vyhřáté pohodlné postýlky. Vše napovídá tomu, že může být maximálně kolem šesté hodiny ranní. A pak to přijde... Podíváte se na hodinky a zjistíte, že je půl 10!
Oslo je boží, ale bude mi trvat, než si na tohle zvyknu. Moje hlava to vůbec nebere. Přestože jsem spala krásných 8 hodin, tak to vstávání do tmy je zabiják...
3) Nekonečné množství neustále padjícího sněhu a vlezlé zimy. Po našem příjezdu byly dny, kdy jsme si říkaly, že ta zima není vůbec tak strašná, jak jsme si původně myslely. A pak to přišlo. Včera kosa tak, že se mi huba klepala. Není moc stupňů pod nulou, ale ta zima je tu nějaká zimnější :-) A sníh? Napadne, odhrnou ho, ráno se vzbudíte a je tu zas. Odhrnou ho, ráno se vzbudíte a zas nový!  Zase ho odhrnou a pak přijde ráno... :-)

Bus about Oslo

Znáte to, sraz se skupinou je v 11:45 a vy ještě v 11:39 stojíte na zastávce autobusu kousek od domu a netpělivě jej vyhlížite. Hm...tak přesně tak začal náš výlet autobusem napříč Oslem. Ještě k tomu samozřejmě nechyběla zima jak...no jak v Norsku. :-)

Autobus jsem úspěšně doběhly, při nástupu si málem z toho uhnání vykašlaly plíce, ale pak jsme se už v klidu pohodlně usadily a hurá na památky. Náš průvodce byl student historie, takže výklad byl bezchybný, ovšem my se víc jak na výklad soustředily na šum města za okny autobusu. Počasí nám sice moc nevyšlo (-10 a zataženo) ale ani to nám nezkazilo krásný zážitek. No co byste si víc přáli - park se sloupem seskládaným z kopulujících soch nebo přistěhovalecká čtvrť s cenami příznivými i pro studenty z východu. To nás nadchlo. :-)

Ale mají tu i serióznější místa, jako například budovu, kde se předává Nobelova cena míru, parlament, královský palác nebo Opera house.

Parlament.

Oslo opera house.

Oslo opera house.

Z výletu jsme byli všichni poněkud zmatení a otázkami typu: "Nejeli jsme tudyma už?" "Kde jsme?" "Jak jsme se sem dostali?" se autobus jen hemžil. Nicméně zdárně jsme se vymotali, dostali domů a usoudili, že na to, aby se nám naše mentální mapa Osla spojila dohromady, bude ještě dost času.

Our BUDDY group

Předem bych se ráda omluvila za svou minimální příspěvkovou činnost na našem blogu. Můj time management se pod náporem stále nových informací zhroutil a bylo potřeba jej resetovat. Nyní, po vytvoření mega plánovacího kalendáře se zdá, že se vše vrátilo do starých kolejí a já můžu začít psát. :-)

Our Buddy group, neboli naše "studijní" skupinka

Na obálce se všemi potřebnými materiály, kterou jsme dostaly při naši první návštěvě "studijního oddělení" stálo jasně napsáno: Buddy group: 102 - 1, purple. Co se za tímto záhadným heslem skrývá? Řešení této otázky je snadné - Samé holky. Ano vážení, v naší studijní skupince, tak jak jsme ji poznaly po welcome ceremony, nebyl ani jeden zástupce opačného pohlaví. No co už, budeme muset tu koncentraci estrogenu nějak zvládnou. :-) Jediní, kdo trhali partu, byli naši vedoucí. Ke každé skupince byl přidělen tým "vedoucích", studentů, kteří na Uni of Oslo už nějakou dobu studují a tím pádem budou kompetentní zodpovědět naše nejrůznější dotazy. Naši vedoucí jsou 3 kluci a jedna slečna. Je to zajímavá partička. Nejdřív jsme se jich krapet lekly, ale po pár dnech musíme uznat, že se o nás moc hezky starají. Jejich organizační schopnosti jsou dokonalé a odpovědi na naše mnohdy stupidní dotazy vyčerpávající. Co více si můžeme přát? :-)

Na quiz night se k naší skupince přidává první, ale také poslední, muž - medik James z Anglie.

Co se národnostního zastoupení týče, máme členy skoro ze všech kontinentů - Amerika, Asie, Austrálie, Evropa. Vtipné je, že někteří třeba v životě neviděli sníh. Oborově jsme všichni psychologové, až na 2 slečny studující medicínu a Jamese.

No jsem zvědavá co tahle naše skupinka všechno zažije....:-)

Naše první kitchen party!

Tento příspěvek bude velice stručný. Co komu taky vysvětlovat na pojmu "party"! :-)

Instrukce byly jasné: koleje Sogn (to jsou ty naše), budova 44, 4. patro, kuchyň, BYOB (bring your own booze = alkohol :-)).

Nemohly jsme odolat, vzaly butylku vodky do tašky a vydaly se vstříc dobrodružství, jakým poznávání nových lidí určitě je :-) Před dveřmi oné kuchyně jsme se na chvíli zastavily, podívaly se sobě do očí a věděly jsme, že obě máme trochu strach a jsme nervózní, co nás za těmi dveřmi čeká. Ale řekly jsme si DOST a vešly...

Bylo skvělě! Noví lidé ze všech koutů světa a konečně pořádné speaking in English! Ale víc lidí na tak malém prostoru jsem snad nikdy neviděla...
Nový poznatek - se vzrůstajícím množstvím alkoholu se úroveň angličtiny subjektivně zlepšovala. Nemám to zatím empiricky ověřeno na reprezentatvním vzorku populace, ale slibuji, že budu po celý půl rok poctivě sbírat data :-)

Quiz night

V úterý (11.1.2011 :-)) jsme se s Editkou účastnili první oficiální akce se zahraničními studenty, která se jmenovala Quiz night. Soutěžilo se ve vědomostních otázkách, které se týkaly Norska. Byli jsme rozděleni do skupin a z mikrofonu se na nás sypaly otázky. V naší skupině jsme měli fakt chytré kluky, kteří zjevně nepotřebovali téměř žádnou naši pomoc, takže jsme se s Editkou snažily pouze tvářit zúčastněně a intelektuálně... :-) Myslím, že jsme naše obličejové výrazy dotáhly k dokonalosti a asi si nás všimli i pořadatelé, jelikož se rozhodli právě naši skupinu vyhlásit vítězem kvízového večera! :-) Cenou jsme dostali nugátové bonbony, chipsy, gumídky, poukaz na 300 Kr a každý také poukaz na toast a třetinku piva Carlsberg :) To za ty naše ksichty stálo!

Celá akce se konala v Chateau Neuf, což je komplex spletitých místností a chodeb a undergroundového looku integrovaného ve velké hranaté hale, kterou si koupila studentská asociace, aby se měla kde scházet a pořádat party a akce všeho druhu (přes koncerty, filmové večery, divadla, plesy, tance, kvízy atd. :-)). Moc jsem to tam ještě nestihla nafotit, ale myslím, že fotky z tohoto místa budete vídat často - soudě dle mé aspirace být frekventantem tamních aktivit :-)

Jen ty ceny! Půl litr piva (bez pěny!) tam na baru stál 54 Kr (násob třemi). Ale tak místní kohoutková voda nechutnala vůbec zle..ve srovnání se smradem, které se linulo z toho piva :-)

Welcome Ceremony a vůbec

V pondělí nám začal orientační týden, který je plný zařizování, informací, papírování, hledání v mapách, objevování nových míst, poznávání místního univerzitního systému a dalších věcí, z kterých jednomu aby šla hlava jistojistě kolem. Univerzitní kampus je velký a na první pohled záludný, ale my jsme holky šikovné a s mapou v ruce bojujeme a nevzdáváme se v naší honbě za nejrůznějším posluchárnami a jinými místy, kde se konají nejrozmanitější informační a uvítací ceremonie.
To největší uvítací setkání se konalo včera dopoledne, kdy nás uvítala rektorka univerzity - žena pocházející z Kalifornie, která svůj americký původ neschovala ani za vytahaný norský svetr. Extrémně emotivní "I am so, so, SO GLAD to welcome you and I am so, so, SO PROUD that you have chosen our university!" ji ihned prozradilo. A taky její výborná angličtina... Ceremonie byla prokládána zpěvy norských žen z acapella souboru Eplemøya (doporučuji poslechnout!), z nichž by naše gendristky na fakultě měly velkou radost. Norské feministky zpívaly sice ohromujícně, téměř až pusuotevírajícně, jak jim to hezky ladilo, ale obsahy písní (jak nám je v angličtině vysvětlily) byly až velmi úderné - o ženách, které si vytvářejí muže k obrazu svému z bláta nebo třeba taky o ženách, které se po několika vztahových nezdarech rozhodly žit osamoceně, což se ukázalo jako mnohem lepší cesta než partnerství... ehm...

Kampus Blindern.

Knihovna.

Vstup do knihovny v kampusu Blindern.

První poznatek o univerzitě - "All you need is už není love, nýbrž card!"
Nevím, jak je možné, že se do severských krajů nedonesl vynález ISICa a jeho možnosti stát se integrovanou studentskou kartou do menzy, do knihovny, na tisk, scan, kopírování, do CPSky... Ta informace se někde musela zakecat se soby, protože tady v Oslu mají spešl kartu na všechno. Má peněženka praská ve švech, jelikož obsahuje:
- semestrální kartu (Semester card)
- studentskou kartu (Student card)
- kartu do prádelny (Laundry card)
- vstupní kartu na koleje (Key card)
- kartu na MHD (travel card)
- kartu na kopírování a scan (copy card)
No more cards please...


Druhý poznatek o univerzitě a životě v Oslu obecně - Stačilo 5 dnů, abych zde utratila cca 14600 :-D FUUUUUUU!

Barča

Klika cvakla, dveře letí, Bára vchází do dveří! 

Edit s Barčou v kampusu :-)

...aneb nečekané setkání v sobotní večer, kdy dveře našeho apartmánu, ve kterém jsme zatím byly jen dvě, se nečekaně otevřou, Editka s nimi málem dostane a zpoza dvěří se ozve "I´m so sorry..". Do pokoje vchází vysoká sympatická slečna a já jsem hned doma: "Jaké sorry, vždyť ty seš Barča a my jsme Češky, tak ahoj," a už podávám ruku a představuji se slečně, která vůbec neví, která bije a odkud ji znám. Znova vysvětluji (viz Benjamin Larson), že jsem prostě šmírák a všem fb friends z Erasmu jsem prošustrovala fb fotoalba, takže si některé tváře prostě pamatuji :-)

A tak tady bydlíme tři, každá ve svém pokojíku.

Výhody: Barča je super holka. Politoložka z naší fakulty. Srandy kopec a v množství je navíc síla.

Nevýhody: Chybí mi angličtina, když jsem s holkama na kolejích. Potřebovala bych se více rozmluvit, protože se ještě pořád cítím dost nejistě a chtělo by to anglicky startovat už od rána, což jaksi není možné. Tak si jen přejeme, aby k nám do bytečku přiřadili ještě někoho - nejlépe tedy anglicky mluvícího :-)
...navíc jsme tady potkaly další české kamarády, tak si musíme dávat pozor, abychom nevytvořili soběstačnou českou komunitu ;-) 3x hurá socializaci! :-)

Benjamin Larson

Benjamin Larson. Tohle jméno už asi nikdy nezapomenu :-)

Dodejme jménu i tvář :-)

Ti, kteří se mnou před mým odjezdem mluvili, tak určitě toto jméno zaslechli, neb bylo opakovaným tématem mých předoslovských řečiček.

Ti, kdož o něm neslyšeli, tak ve stručnosti zopakuji:
Jak jsem se zmiňovala v jednom z prvních příspěvků zde na blogu, tak ještě před příjezdem do Norska se vytvořila na facebooku skupina budoucích Erasmáků, kde jsme se navzájem představovali a taky si navzájem představovali (Ha! Hříčka! :-)), jaké to asi v tom Oslu bude. Sama jsem rozvažovala, zda některé ze svých nových fb "friends" vůbec někdy poznám a potkám, či co víc - zda s nimi budu mít i šanci mluvit! Jedním z prvních, které jsem skrze facebook poznala, byl právě Benjamin Larson, jehož jméno mě natolik zaujalo, že pokaždé, když jsem někomu vyprávěla o této fb skupině, tak jsem jeho jméno použila jako reprezentanta populace budoucích international students at University of Oslo :-) I v onom již zmiňovaném prvním článku zde na blogu...

A co se nestalo...
Tedy spíše co se opravdu stalo!

S Editkou si v neděli ráno vyrazíme na obhlídku okolí a uděláme si vycházku i na další koleje, které jsou situované v kopcích výše nad námi. Vcházíme do areálu, když v tom kolem nás projde kluk a mne lapí pocit, že jej přece odněkud znám. ...ano, vím, nyní už všichni víte konec této historky, ale já ji přece jen celou dopíši, protože v psaném textu mne nemůžete přerušit, muhahaha! :-) ... Ty brýle, ta čepka na hlavě.. Otočím se na Editku a povídám: "Hele, dívej, toho kluka znám! To je Benjamin Larson!" Prostě neuvěřitelné! Téměř jediné jméno, které jsem si zapamatovala ze všech těch cizinců a ještě k tomu první z nich, kterého úplně nečekaně potkám druhý den v Oslu na procházce :-)

Příběh nekončí...

Necháme jej v klidu projít, prohlížíme si ho jen tajně, poočku. Odchází na stanici metra. Po chvíli se však rozhodneme, že by možná bylo fajn se mu představit a zeptat se ho, jestli nebyl na Welcome party, když my ji zaspaly.

Benjamin nicnetušíc stojí na zastávce. Přichází k němu dvě cizí holky a smějou se jak leča. A já pak z mosta do prosta nadhodím: "Hi, aren´t you Benjamin Larson?" Já sice vím, kdo je on, ale kluk vůbec nechápe, kdo jsme my a jak je možné, že ho známe. Musíme vysvětlovat. Přichází pochopení, společenský pokec a končí příběh, který jsem prostě musela sdílet. Proč? Protože Benjamin Larson!

Oslo!

Tak a jsme tady.

Taxikář nás vysadil v areálu našich kolejí. Byla tma, zima, byly jsme unavené a potřebovaly sprchu. Protože jsme přijely o víkendu, kdy je zavřená recepce, musely jsme si zavolat na norské číslo pro caretakera, který klíče za nás vyzvedl. Protože jsem si zatím netroufala se svou angličtinou promlouvat skrze mobilní telefony, tak jsem toto výsostné právo přenechala Edit, která se toho hrdě chopila:
"Hi, my name is Edita and you are my caretaker...probably..." Z druhé strany telefonu se však neozvala očekáváná reakce, místo toho jsme se dočkaly tvrdého: "What?!" Ok, nebudeme nervózní, třeba jsme si jen spletly čísla a někoho právě vzbudily... Ale ne! Nakonec se obě strany pochopily a vzápětí u nás byl fešácký Nor (Norští kluci jsou teda jo k pokoukání! ...aneb jak nalákat své kamarádky k příjezdu:-)) a předával nám dvě obálky s klíči. Po jejím otevření mě však omejvají... Ne že by tam klíče nebyly, ale cena ubytování je 3006 NOK (násob třemi)! OMG! To zcela mění pojetí mého rozpočtu tady v Oslu... Tuším, že s takovou budu brzy pojídat kořínky a pít vodu z tajícího sněhu a do Mumínlandu ve Finsku se určitě nepodívám.

Našly jsme svůj překrásný domeček v červenocihelné řadovce. Žádná recepce, žádný dojem kolejí. Jen domeček, dveře na čipovou kartu a v druhém patře další dveře na kartu a za nimi náš apartmán o pěti bytech, společné hale, kuchyni, koupelně a toaletě. Chopíme se odemykání pokojů. Na 3, 2, 1, teď se však dovnitř dostane jen Edit.. Já bohužel neotočila ani klíčkem. Panika, stres, naštvání, vztek a smutek. - Já chci svůj pokoj! - A tak voláme zase caretakerovi (to bude majlant za telefon), abychom se po různých peripetiích dozvěděly, že s tím do pondělí nic neudělá (byla sobota), pak to musím vyřešit sama a do té doby hostovat u Edit... Bezradná odcházím zpět do našeho domečku a spíš jen tak z nudy zkouším klíč vložit do zámků ostatních pokojů... a hle! Navzdory číslu 207, které je vyznačeno na klíči a které mi přisoudila obálka s adresou, můj klíč odmyká č. 206! Je mi to jedno, beru vše, pokoj na chlup stejný, vybaluju.

Naše nová adresa: Rolf E. Stenersens allé 10, H0206, N-0858 Oslo

Další pecka do frňáku - celý víkend musíme vydržet bez internetu, protože norské koleje se rozhodly, že wifi je moc jednoduché a je třeba vyzkoušet naši inteligenci nustností koupit si kabel, nastavit milion věcí na svém PC a připojit se do místní wired sítě pomocí hesla, které jsme dostaly až v pondělí!  

Já a všudypřítomná kola. Ti blázni jezdí i ve sněhu a námraze!

Odhrnovači sněhu pracují rychle a ihned. Jen ten odhrnovaný sníh už není kam dávat... :-)

Amatoren - studentský klub v areálu kolejí

Po všech těch peripetiích a vybalování a uklízení po prasatech, která tu asi musela bydlet před námi, jsme tak znavené, že si dáme 2 panáky zde nalezeného litru Jagermeistera, pustíme film a necháme se uondat k spánku. Ano, je to tak - kašlem na nějakou Welcome party. Jsme totally dead. Party na nás počkají, půl roku je času dosti...

kuchyně (je útulná, na fotce to tak nevyniká :-))

pokoj Editky

můj pokoj

mé zakoutí s rámečkem, který musí být teprve doplněn :-)

P.S.: Další fota čekuj na rajčeti!