Smutno v Oslu

 

Das ist SPITZEeee! /\

Všechno jednou začíná a nějak končí. I tahle krásná Erasmus bublina jednou splaskne a pak se ukáže, která přátelství ustojí i tisíce kilometrů a která byla navázána jen z tzv. "musu" - tedy "musím tady s těmi lidmi vycházet, protože s nimi budu trávit 6 měsíců, nikoho jiného tu nemám a takhle to na Erasmu přeci chodí, všichni se maj rádi" :-) Ať to dopadne, jak to dopadne, konec je každopádně tady. Za poslední týden a něco jsem zamávala již několika našim kamarádům. Mimojiné i milované Edit, které tímto děkuji za úžasných 5 měsíců, které jsme tu spolu strávily a na které určitě nezapomenu! Děkuji za všechno :-*

Při každém sbohem, které jsem dosud dala, vždycky ve vzduchu mezi smíchem a slzami visela otázka "uvidím tě ještě vůbec někdy?". Čert ví. Možná ne. Každopádně jsem šťastná, že jsem všechny ty lidi poznala a je mi smutno, že naše řady řídnou a i mne čekají už jen pouhé dva týdny a kousek a 16.6. 2011 v ranních hodinách se zjevím zpátky v české realitě... Přestože jsem již zlomila svůj strach z létání, jsem ráda, že domů se vydávám autobusem, protože 23 hodin cesty je jistě dostatečná doba k tomu, abych se vzchopila a řekla si, že nebudu litovat, že něco skončilo, ale budu šťastná, že to vůbec bylo! :-) 

Teď to vypadá, že se vůbec netěším domů, ale já se samozřejmě těším. Svým způsobem velmi. Chybí mi "mí" lidé, přátelé, rodina, domácí zvěrstvo, Brno, Havířov, FSS, české pivo, moravské víno, levné potraviny a brněnský noční rozjezd :-) ERASMUS však bylo to nejlepší, pro co jsem se mohla rozhodnout - děkuji všem okolnostem, které mi byly nakloněny a které mě k tomuto rozhodnutí dovedly ;-) Zkušenost velká a nezapomenutelná. Zisky jednoznačně převyšují ztráty.. které byly převážně jen finanční :-)
+ noví přátelé z celého světa
+ angličtina konečně získala své praktické uplatnění a zlepšena byla mnohonásobně :-)
+ autonomní fungování a hospodaření
+ tisíce nových zážitků a zkušeností
+ Norsko je boží, škoda, že taky nemáme v ČR ropu... :-)
+ umím trošku norsky!
+ tak nějak více vím, kdo jsem a co chci... (ať to má i ten osobnostně-rozvojový rozměr :-))

Tohle není poslední zápis. Ještě ne. Kdo říká, že se za ty poslední dva týdny už nic nestane, že jo... :-)

A pro vysvětlení k titulku obrázku - "Spitze [špice] je nové a lepší high5! Spitze znamená, že něco je prostě super! Každý miluje Spitzeeee! Brzy už i ve vašem městě..." ;-) Ať žijí mí němečtí kamarádi. Ať žije Henni a Laura, které to vymyslely. Erasmus je prostě spitze /\ !

Riga! Riga!

Uběhlo jen pár dní, co jsme se s holkama vrátily z Rigy a už je přede mnou další cestování. Teď už zkušeně a bez stresu se vydáváme letecky do lotyšské Rigy. Nedávno se mě někdo ptal, jak nás to vlastně napadlo - během pobytu v Norsku se vydat zrovna do Lotyšska... Musela jsem přemýšlet, protože letenky byly koupené už tak dlouho, že jsme zapomněly, jak se to vlastně všechno semlelo :-)

Semlelo se to tak, že naše německá kamarádka Vera jednou tak založila na fb událost, že kdesi v květnu (tehdy ještě byl květen aleko před námi) ji přijede navštívit kamarádka a aby nezůstavaly jen v Oslu, chtěly trošku vystrčit nosíky i za jeho hranice. Jako velmi levná varianta se tehdy ukázalo koupit letenky do Rigy, které byly v akci! Jejich levnost a možnost podívat se někam, kam by mě to asi jinak nenapadlo, rozhodla. Jedeme s Bárou do Rigy!

A tak jsem letěly. Nic moc jsme neočekávaly - jen to, že konečně budeme někde, kdy vám ceny nepřivodí astmatický záchvat. A tak se stalo a bylo to krásné! Riga nás překvapila tím, jaké je to krásné město, s historicky secesními budovami, ruskými ortodoxními kostely, úzkými uličkami, roztomilými kavárničkami a restauracemi na každém rohu, četnými zelenými parky, několika náměstími a spousty dalšího... Méně natěšené jsme už byly z faktu, že ženy téměř naprosto postrádaly cit pro oblékání a líčení a tedy každá druhá vypadala jako by si odskočila z bordelu; že s angličtinou by tady člověk daleko nedošel; že hezké je spíše jen turistické centrum města a čím dále od něj, tím více to vypadalo jako na brněnském Cejlu; a také z toho, že jsem se o sebe a své věci bála podstatně víc, než v bezpečném Oslu :-) Přes tyto drobnosti jsme v Rize prožily krásné 3 dny plné levného nakupování, zajímavého památkování, možnosti dovolit si mít každý den teplé jídlo v restauraci uprostřed turist. centra a čepované pivo k tomu i s dezertem a kávou :-) Nesmírně jsme si také užily již zapomenutého pocitu možnosti koupit si v 10h večer víno, hrdě si ho nést domů a pak vypít...ach... měly jsme se jako v ráji!! 

Cestujeme za hranice Osla!

...aneb Bergen – Stavanger: The awesomest trip ever!

2. května jsme s Edit napsaly zkoušku (já svou poslední, Eďa je ještě v běhu) a naše první (a pro mě vlastně i jediné či poslední :-)) velké norské cestování mohlo začít! Sbalily jsme baťůžky a se spolucestujícími kamarády večer probraly strukturu našeho výletu, na který jsme se těšily jak malé dítě na Vánoce! Výlet jsme připravovaly měsíce dopředu, abychom mohly koupit levné jízdenky na vlak, letadlo a zarezervovat včas ubytování. Před spaním zbývalo už se jen pomodlit za dobré počasí a absenci nečekaných problémů a nachystat svačinky :-)

3. května ráno jsme já, Edit, Flo, Sebi, Sidsel a Lukáš nasedli v oslovské železniční stanici do krásného vláčku, se kterým nás čekala skoro 7hodinová cesta do Bergenu po velmi slavné Bergen railway (čti více taktéž zde). Cesta to byla nesmírně dlouhá, ale zároveň opravdu dechberoucí! Norská krajina se svou zelení, jezery, horami a severskými domečky těšila oko každého z nás. Chvílemi jsme jen koukali, chvílemi jsme si povídali, také jedli, četli knihy, poslouchali hudbu a v rytmu "tadam tadam" také spali :-)

Bergen

A jsme tady. Nohy ztuhlé z nekonečného sezení; šťastni vystupujeme z vlaku. Přichází čas na první společné skupinové foto! Uchvacuje nás již nádraží a co teprve město samotné! Sedáme si na trávu, na jejíž zeleň by ani nejhezčí pastelky nestačily ;-) Svačíme, kocháme se, fotíme, obdivujeme nádhernou fontánu uprostřed města a hlavně: Čekáme na dalšího člena výpravy. Bára byla totiž na návštěvě doma v ČR a do Bergenu se k nám připojuje přímo z letadla z trasy Praha - Bergen. Tak a jsme všichni a vydáváme se na první obcházku města - směr infocentrum, kde nabíráme mapky a jiné chytré letáčky. Po ubytování v suprovém hostelu, kde máme k dispozici kuchyň, venkovní posezení a vyhlídku na celý Bergen, se vydáváme na procházku do večerního Bergenu. Druhý den se vydáváme na túru na nedaleký vrchol Bergenu (Ulriken?). Vede tam sice i lanovka, ale my nejsme másla a zkoušíme, jaké je to hikovat v Norsku! :) Jsem zpocená, nemůžu skoro dýchat, rudá jak rak, ale jsme nahoře a je to krása! Výhled, krajina - nezapomenutelné. Jediné, co nám kazí zážitek, jsou norské děti, které cestou nahoru si nedaly ani jednu přestávku a cestou dolů běžely jak horské kozy... Připadáme si staří... :-) Ve městě pak náhodou (!) potkáváme naše Erasmus kamarády Caroline a Tima, kteří dokonce spí i ve stejném hostelu! Poznáváme bergenskou pevnost, starou hanzovní část se slavnými bergenskými hanzovními domečky a kupujeme rybu na rybím trhu - Mňam! Večer tak sedíme v kuchyni, popíjíme, jíme a užíváme společného času. Na naši vyhlídce pak dokonce tančíme a zpíváme, abychom přivolali sluníčko i pro další dny! :-)

Bergen-Stavanger
Z Bergenu do Stavangeru jsou čtyři cesty, které může turista zvolit. Trajekt, železnice, auto a letadlo. Trajekt byl drahý, železnice to kvůli četným fjordům objížděla 6hodinovou trasou, auto nemáme, takže pozorný čtenář pochopí, že letadlo bylo jasná volba... zvlášť, když jsme našli opravdu levné letenky. Jenže... Mí kamarádi vědí, že já ještě nikdy předtím neseděla v letadle a navíc se toho desně bojím. Jenomže tady nebyla jiná možnost. Řeknu vám - srdce až v krku, žaludek na vodě a už cestou v autobuse na letiště jsem brečela a nedalo se to zastavit :) Tak moc jsem se snad ještě nikdy nebála! Ani jsem nevěděla, jestli zvládnu do letadla nastoupit - Edit pro tento případ měla nachystaný nějaký ten Lexaurinek nebo jiné podobné uklidňovadlo :-) Přes všechny slzy a zástavy dechu jsem se však nakonec do letadla dostala, zapásovala a čekala na další krok - samotný let! Z jedné strany mě za ruku držela Edit, z druhé Sebastian a ostatní mě slovně uklidňovali :-) No, bez slz to nebylo, v polovině letu jsem dokonce byla jistá, že spadnem, z okýnka jsem se moc nedívala, ale za cca 25 minut bylo po všem :-) Ještěže můj první let byl na tak krátké trase :-) Každopádně díky podpoře všech zúčastněných jsem to zvládla a všichni (nejvíc já) na mě byli pyšní! Cítím se jako velká holka!
..na letišti se k naší výpravě přidává další člen - Vera!

Stavanger 
A jsme tady. Hned ze začátku nás překvapilo, jak je Stavanger strukturou podobný Bergenu. Opět jsme našli uprostřed města jezírko s fontánou a parkem kolem, našli jsme také barevnými domečky lemovanou hanzovní část i "gamle by" (old city). Přesto nás Stavanger chytá více za srdíčko než Bergen, protože je takový nějak milejší a hezčí. Již po několikáté jíme v McDonaldu, Burger Kingu či jiném svinstvu, které jediné nabízí ceny a teplé jídlo, které si můžeme dovolit :-) Můj žaludek bude po návratu jistojistě potřebovat detox :-) Hostel již není tak levný jako v Bergenu a navíc jako hostel vůbec nevypadá. Pokoj je prvotřídně hotelový, skoro až luxusní, řekla bych. Snídaně královská. Jediná chyba je, že hostel je spojen s místní nemocnicí, takže při snídaní si člověk musel dát pozor, aby nezakopl o něčí infuze... Druhý den se vydáváme na pořádný norský hiking - vzhůru na Pulpit Rock (Preikestolen), takový jakýsi "must-see", když jste v Norsku. A tady mi slova docházejí... Nejkrásnější zážitek celého mého Erasmus pobytu! Byla jsem unavená, zpocená, prochladlá a navíc nám začalo pršet, ale byla jsem se skvělými lidmi na místě, které mi bralo dech. Byla jsem prostě šťastná. Přestože díky dešti a mlze obrázky fjordu pod námi nejsou tak dechberoucí, na ten den nikdy nezapomenu...

No a nakonec jedeme téměř 8 hodin zpátky, rozrostlí o holky Evu a Fenne, které ve stejnou dobu byly také na výletě poblíž Stavangeru, takže cestu vlakem do Osla absolvují s námi :) Vyčerpaní většinu času spíme se šťastným úsměvem na rtech...

Anička v Oslu!

Než se dostanu k přednímu tématu tohoto reportu, k němuž odkazuje nadpis, omlouvám se za velmi, VELMI chabé zápisky v blogu! Holt čas je proti nám a vždy si vymyslí něco, co mi zabrání sednout a napsat o něčem tak osvěžujícím a nezapomenutelném, jako byla Aniččina návštěva tady za námi v Oslu :-) 

Teď však konečně přišel ten správný čas, především tedy volný čas, jelikož - „tadááá“ - mám školu již za sebou! Zda-li úspěšně, to ještě nějakou dobu nebudu vědět, každopádně 2. května jsme s křečí v ruce po třech hodinách, společně s Edit, dopsaly zkoušku z Abnormal psychology, která byla pro mne poslední tady v Oslu (Edi bohužel ještě nějaká ta povinnost čeká, stejně jako Báru). No a pak přišlo na řadu trocha cestování... ale o tom až příště, milé děti, protože teď nás čeká pohled do divokého týdne s Aničkou!

Je to tady, jsem tu přesně, žluťák Student Agency už tu stojí. Dveře se otevřely, mé srdce sevřelo a ona, mého srdce šampióna, vystoupila z autobusu se svým širokým úsměvem na tváři. Dojaly jsem se a objaly jsme se. Anča je v Oslu, už je to tak. Pobraly jsme všechna zavazadla a vydaly se na cestu domů. Jak jsem byla ráda, že je ta holka tu a že s sebou přivezla i kus Brna. 

Dorazily jsme na koleje (nemusím asi říkat, že Anička celou dobu pusu nezavřela :-)). Anča se provizorně ubytovala u Edit v pokoji, protože Eďa byla ve stejné době zrovna na návštěvě zpět v ČR. Seriózní sightseeing mohl začít.

Viděly jsme Vigeland a nafotily tam spoustu veselých fotek, že se autor v hrobě vrtět musel. Pak jsme jely na čumendu do hrobky jeho bratra – malíře Vigelanda a jeho mauzolea. To bylo hodně creepy. Škoda, že se tam fotit nesmělo. Pak jsme jely na Holmenkollen, abychom celé Oslo jako na dlani měly (Anča stále ještě mluví...a hodně..:-)).

Do našeho debatního kroužku zahrnujeme i Báru, s kterou vyrážíme na loď a nedaleký ostrov, kde piknikujeme, sluníme, pozorujeme moře a naháče, který se rozhodl v dubnu zkusit vodu a k tomu ještě na Adama. Mezitím fotíme, fotíme, fotíme a mluvíme, mluvíme, mluvíme...hlavně Anča :-). Po tom všem máme čas i lehnout na střechu opery. Teda my s Bárou ležíme, Anča lítá kolem a fotí jak divá.

Další den nevynecháme ani slavnou ulici Karl Johans gate a utíkáme po ní stihnout střídání stráží před Královským palácem. Pak mrkneme na Národní divadlo a pak šup do slavné Town Hall. Nevyhneme se ani povinnému suvenýrování. Přestože již dávno nejsem v Oslu turista, kupuji si tričko „Norway“ a mám z toho velkou radost :-)

Stíháme také Technické muzeum, Akker Brygge, Parlament (ne v tomto pořadí, nicméně Anička stále ještě má co říct :-)). Na konec si děláme výlet i mimo Oslo a jedeme do Drøbaku. Krásné malé přímořské městečko s jižní atmosférou, kavárničkami, uličkami, lodičkami, molem, spoustou racků a Christmas housem otevřeným 365 dní v roce! :-) Zakončujeme grilovačkou u jezera kolejí Kringsjå. Bylo toho dost a bylo to moc fajn! S holkami jsme si kopec srandy užily, co vám budu povídat. I Edi se s Aničkou nakonec viděla...a Anička měla stále co říct.. :-)

Děkuji, Andulko, za krásný týden!