Ice Bar

Norská zima vás pohltí. Zaleze vám pod kabát. Profoukne vám gatě. Začervená nos. Znecitliví palce u nohou. ...No a pak přijde adaptace na toto skandinávské počasí a vy se slyšíte při únorových slunečních paprsích a mínus osmi říkat: "Ty jo, už to úplně cítím, jak to hřeje. Dneska je fakt teplo!". Takhle to alespoň vidí naše Editka ;-) Na zimu jsme si prostě zvykly, a tak hledáme způsoby, jak a kde bychom mohly více promrznout. ...A taky rády lížeme rampouchy.

Jako splněný sen se před námi zjevila možnost navštívit Ice Bar přímo v centru Osla! :-)

V ceně lístku byla 45 minutová možnost pobýt si v baru, který byl celý postaven z ledových bloků, s ledovými stolečky, ledovým barovým pultem, ledovými židličkami s kožešinkami a ledovými skleničkami, do kterých nám byl namíchán alko drink dle vlastního výběru. Aby nám nebylo v baru zima a mohli jsme si návštěvu bez problému užít, dostali jsme kožešinové kabátky a rukavice, v kterých nám bylo opravdu teploučko. Až moc... V baru totiž bylo pouhých -5 °C, takže vlastně žádné zimní vzrůšo se nekonalo. Mimo naše zklamání z malé zimy však bylo v baru jako v ruské pohádce, kde nás byla spousta princezen... Co princezen... Královen! :-) A sem tam nějaký ten švarný jinoch taky. Prostě kopec srandy a ledu. A nejlepší závěr celé návštěvy? Skleničky jsme mohli sníst! :-)

Aurora Borealis v Oslu!

Ano, dámy a pánové, milé děti! Viděla jsem polární záři! Kolem půlnoci, 4. 2. 2011, v areálu sousedních studentských kolejí Kringsja, jsme s Bárou stály venku zrovna ve chvíli, kdy kolem proběhla dívka, splašeně mávala rukama směrem k obloze a zběsile vykřikovala: "Northern lights! Northern lights!". Myslely jsme, že je prostě jen opilá a něco brblá, ale stejně jsme obě s Bárou zvedly hlavu k nebi a ono opravdu! Byla tam, mrška jedna! :-)

Pořádně vidět byla jen malou chvíli, byl jí jenom kousek (nebyla přes celou oblohu jako na reklamním obrázku norského letáku :-)), ale důležité je, že byla, protože tohle se vám v Oslu často nestane. Za polární září se lítá daleko na sever Norska, až do města zvaného Trømso, takže můžu říct, že jsme měly opravdové štěstí! Co jsme s sebou však neměly, byla nemocná Edit spinkající doma a foťák... Druhá jmenovaná věc mě v tu chvíli štvala teda mnohem víc (Eďa určitě pochopí :-D).

Jedni naši Erasmus kamarádi však měli štěstí ještě více, protože s sebou foťák měli a navíc byli za kolejemi na jezeře Sognsvann, kde polární záře byla vidět mnohem lépe. Pro ilustraci si z facebooku vypůjčuji jejich foto :-)

Teď zbývá jen doufat, že se nám podaří vidět tu zelenou potvůrku ještě jednou :)

Chlebíčky v akci

Ve čtvrtek byla naše buddy group pozvána k jednomu z našich buddy domů. Pořád se totiž vychloubal, jak mají opravdu (ale opravdu, opravdu!) velkou kuchyň a prostor pro náš všechny, takže bychom mohli k němu přijít na večeři... Dlouho bylo jen u slov, až jsme málem o té velikosti začali pochybovat. Ale nakonec se tak opravdu stalo a my byli ke Christopherovi pozváni!

To co následovalo jsme však opravdu (ale opravdu, opravdu!) nečekali...
Christopher je napůl Nor a napůl Američan. Víc horkou bramboru v puse než má on snad nemá nikdo. Většinou mu nerozumím ani slovo a jen tupě přikyvuju a modlím se, aby to, co mu vychází z úst rádoby v angličtině, nebyla zrovna otázka... Uklidňuje mě ale fakt, že i náš Brit James poznamenal, že Christopherovi špatně rozumí :) (Chyba tedy není na vašem přijímači...). Jeho patlavou angličtinu, vychloubačnou amíkovskou povahu a ne úplně příjemný vzhled mu však s radostí odpustím, nechá-li mě bydlet v tom svém domě a navrch přidá svého psa Rusca! :-)
...Mohlo nás napadnout, že milý Chris bude mít asi papínka či mamá pěkně v balíčku, protože zastávka metra Holmenkollen (ten slavný skákací můstek) naznačovala, že místo jeho bydliště se nachází ve velmi drahé lokalitě, v kopci, kde máte výhled na celé krásné Oslo. Christopherův domov se nachází v protředí, které mi připomínalo pohádku.. Vilka z bílého dřeva, s romatickými kamennými schůdky osvětlenými drobnými lucerničkami, rozlehlou terasou, jejíž noční výhled na světýlkové Oslo mi vzal dech, s nízkými stropy a četnými pokojíky uvnitř, s krby, vlastní knihovnou atd. atd. :-) Škoda, že díky nízké kvalitě svého foťáku jsem ten domek nemohla za tmy vyfotit a fotit vevnitř mi bylo trapné :) Spoléhám tedy na vaši fantazii :) Každopádně přiložený obrázek je z televizní místnosti, kde jsme seděli. Na dalším je pak úžasný pes Rusco, který byl opravdu k zulíbání :-) 

A teď tedy konečně vyjádření k titulku celého tohoto reportu :) Úkolem totiž bylo donést nějaké pohoštění. My české holky jsme zvolily tradiční český způsob servírování občerstvení - chlebíčky! :) Jednohubky znají všude, ale chlebíčky jsme zazářily už cestou autobusem, kdy na ně všichni kolem slintavě koukali :-) Vyrobily jsme je z místního nejlevnějšího chleba, který chutná jako naše veka nebo taky jako typický chorvatský chléb, takže nic moc kvalita, ale pro tuto příležitost se tedy hodil výtečně! Namazaly jej bramborovým salátem (i přes nízkou cenu a velmi chudé složení, brambor, něco zeleného a majolka, byl velmi jedlý), pokryly salámem a dozdobily vajíčkem a okurkou ve tvaru hvězd! No nejsme my holky šikulky? :)

Bus about Oslo again

V neděli jsme se s holkama rozhodly, že informací není nikdy dost, zvlášť pak, když vám je někdo nabízí zadarmo, a vydaly jsme se na další sightseeing bus napříč Oslem. Tentokrát byl výlet zaměřený zase na jiná místa a památky, tak jsme se vůbec nenudily.


Muzeum Vikingských lodí
Za normáních okolností se platí vstupné, nicméně my, chudí zahraniční studenti, jsme měli návštěvu sponzorovanou univerzitou. V muzeu jsou tři vikingské lodě nalezené ve vodách Oslo fjordu. Dvě jsou poměrně výborně zachované, jelikož měly to stěstí, že se potopily tam, kde je jílovité dno. Do toho se zabořily, časem byly jílem celé zasypány a zkázonosný kyslík se k nim neměl šanci dostat. Poslední loďka, chudák, se potopila do písku a moc z ní nezbylo.


Skokanský můstek Holmenkollen
Další zastávkou, nebo lépe řečeno přibrždění-blik-fotka-jedeme, byl světoznámý skokanský můstek Holmenkollen. Zrovna nějaký odvážlivec skákal. No, krom toho, že se málem vysekal, to musel být teda let. Ale nedívím se, že málem upad, vzhledem k tomu krásnému výhledu a sluníčku kráčel pravděpodobně náš milý skokan ve stopách pana Hrušínského ve filmu Vesničko má středisková: "Že vy jste se zase kochal, pane doktore?" :)
*Adélka dodává: 23.2. zde začíná Mistrovství světa ve skoku na lyžích :-)


A co hafani? Mají si kde hrát?
Vy, co mě dobře znáte, jistě víte, že jakmile se někde šustne něco, co se týká hafaní tématiky, tak jsem jedno ucho. Tak tedy, v průběhu poznávací neděle jsem zavítali i na místo, jediné místo v Oslo, kde si můžou hafuškové pěkně v klidečku, bez vodítka hrát a vyměňovat si své psí názory. Od dogy až po nejmenšího jorkšíra, všechno se to tam mele dohromady na jednom plácku. A kde...no přece v parčíku za kopulujícíma sochama...doufám, že se pejskové neinspirují, to by bylo ale nových ras! :)


Kopulující sochy, pravda nebo výmysl?
No, jak se to vezme. Pan Gustav Vigeland, který má toto dílo na svědomí, to tak každopádně nezamýšlel. Hlavní myšlenkou, která se táhne celým Vigelandovým parkem, je cyklus života. Ony kopulující sochy ve skutečnosti znázorňují jednotlivé etapy v životě lidském. Od narození, přes dospívání, založení rodiny, vnoučata, až po stáří a smrt. Najdete tu kupříkladu babičku, jak radí vnuččce, nebo taky muže, jak v zlosti odhazuje svou ženu v dál. Nu, ze života...

Výhled na Oslo fjord
Myslím, že k tomuto není co dodat...

Bramborák párty / Vorspiel

Seriously... We need help! :-) Zdá se mi, že pokaždé, když jsou čeští studenti v zaraničí požádáni, aby udělali nějaké jídlo, které je pro nás Čechy typické, tak děláme potatoe pancakes! Ne, že by naše bramboráky našim zahraničním kamarádům nechutnaly (oblizovali se až za ušima a spokojeně posrkávali pivo, zatímco my s Edit se u sporáku mohli uhonit k smrti - jedna na sebe málem vylila žhavý olej, jak si výrobu snažila urychlit na třech plotnách, a druhá byla zapatlaná od těsta, do kterého si nastrouhala kus prstu), ale chtělo by to trochu invence! Proto se ptám vás, milí čtenáři, a poprvé se tak na vás obracím: Co vy byste uvařili zahraničním kamarádům, co vystihuje naši českou kuchyni? :-) Popřípadě prosím ihned přiložit recept :-) Nechceme již dále šířit iluzi toho, že v Česku se snad ani nic jiného nejí :-) Navíc - naše Polka a Němci zas tak překvapeni nebyli - bramboráky mají i tam :-) 

Je fakt, že radu potřebujeme také proto, abychom se tady kulinářsky vyšvihli (ale zase ne finančně zlomili)! :-) Ne snad, že by ostatní studenti měli kreativity plný hrnec :-) Od německé kamarádky Evy jsme na talíři například dostali trhanec s višňovo-vanilkovým toppingem. Ale byla to tedy zatracená mňamka! :-)

Tímto bramborákovým večerem také náš slovník obohatil nový výraz - naše kuchyň se totiž stala místem, kde se konal tzv. "vorspiel". Já ho tedy do této doby neznala, ale jde o slovo i hojně v angličtině využívané, ač tedy německého původu, jak si bystrý čtenář jistě povšiml :-) V češtině tedy jakási zahřívačka, načínačka, předpříprava, předpitka, posilňovačka, do jedné i druhé nohy... no však znáte to - alespoň pak na následné oficiální párty u baru ušetříte ;-) Vosrspiel to nakonec byl velmi vydařený, i když naše malá kuchyň neposkytovala dostatečný komfort ;-)
Třetím obrázkem vám pak na závěr s radostí představujeme naše Erasmus kamarády (ne, že by to byli všichni - samozřejmě jsme natolik neodolatelné, že kamarádů máme víc, ale všichni se k nám nevešli ;-))

Valent (Albania), Jennifer (Německo), James (UK), Eva (Německo), Sidsel (Dánsko), Fenne (Netherlands), Vera (Německo), my, Florian (Německo) a mimo záběr vpravo Anna (Polsko) a Jasmine (Německo).

Čtenáři (dnes vás tedy oslovuji hojně ;-)) zajisté neuniklo, že většina z nich je z Německa. Ano, je to tak. Mnoho našich nových kamarádů je z Německa. Nevíme jak se to stalo, ale je jich tu tolik, že se jim vyhnout nedá a navíc jsou to fakt děsně milí a zábavní lidé. Holt súsedé :)