Chlebíčky v akci

Ve čtvrtek byla naše buddy group pozvána k jednomu z našich buddy domů. Pořád se totiž vychloubal, jak mají opravdu (ale opravdu, opravdu!) velkou kuchyň a prostor pro náš všechny, takže bychom mohli k němu přijít na večeři... Dlouho bylo jen u slov, až jsme málem o té velikosti začali pochybovat. Ale nakonec se tak opravdu stalo a my byli ke Christopherovi pozváni!

To co následovalo jsme však opravdu (ale opravdu, opravdu!) nečekali...
Christopher je napůl Nor a napůl Američan. Víc horkou bramboru v puse než má on snad nemá nikdo. Většinou mu nerozumím ani slovo a jen tupě přikyvuju a modlím se, aby to, co mu vychází z úst rádoby v angličtině, nebyla zrovna otázka... Uklidňuje mě ale fakt, že i náš Brit James poznamenal, že Christopherovi špatně rozumí :) (Chyba tedy není na vašem přijímači...). Jeho patlavou angličtinu, vychloubačnou amíkovskou povahu a ne úplně příjemný vzhled mu však s radostí odpustím, nechá-li mě bydlet v tom svém domě a navrch přidá svého psa Rusca! :-)
...Mohlo nás napadnout, že milý Chris bude mít asi papínka či mamá pěkně v balíčku, protože zastávka metra Holmenkollen (ten slavný skákací můstek) naznačovala, že místo jeho bydliště se nachází ve velmi drahé lokalitě, v kopci, kde máte výhled na celé krásné Oslo. Christopherův domov se nachází v protředí, které mi připomínalo pohádku.. Vilka z bílého dřeva, s romatickými kamennými schůdky osvětlenými drobnými lucerničkami, rozlehlou terasou, jejíž noční výhled na světýlkové Oslo mi vzal dech, s nízkými stropy a četnými pokojíky uvnitř, s krby, vlastní knihovnou atd. atd. :-) Škoda, že díky nízké kvalitě svého foťáku jsem ten domek nemohla za tmy vyfotit a fotit vevnitř mi bylo trapné :) Spoléhám tedy na vaši fantazii :) Každopádně přiložený obrázek je z televizní místnosti, kde jsme seděli. Na dalším je pak úžasný pes Rusco, který byl opravdu k zulíbání :-) 

A teď tedy konečně vyjádření k titulku celého tohoto reportu :) Úkolem totiž bylo donést nějaké pohoštění. My české holky jsme zvolily tradiční český způsob servírování občerstvení - chlebíčky! :) Jednohubky znají všude, ale chlebíčky jsme zazářily už cestou autobusem, kdy na ně všichni kolem slintavě koukali :-) Vyrobily jsme je z místního nejlevnějšího chleba, který chutná jako naše veka nebo taky jako typický chorvatský chléb, takže nic moc kvalita, ale pro tuto příležitost se tedy hodil výtečně! Namazaly jej bramborovým salátem (i přes nízkou cenu a velmi chudé složení, brambor, něco zeleného a majolka, byl velmi jedlý), pokryly salámem a dozdobily vajíčkem a okurkou ve tvaru hvězd! No nejsme my holky šikulky? :)