Ticho po pěšině...

Je jasné, že vám neskutečně chybíme a že s pláčem odcházíte v noci spát, protože již dlouhou dobu nenacházíte žádné nové články. Ale jediné, co s tím bohužel můžeme udělat, je objasnit vám, proč tomu tak nyní je... (což má ovšem nesporné plus, protože to přinese nový článek :-)).

"Články prostě nerostou jako houby po dešti..."

K vytvoření takového článku to chce lidský faktor, který něco prožije a pak, tehdy kdy má čas, to vyjádří slovy a svěří technice. Jenomže tady v této jednoduché rovnici je hned několik zádrhelů.

Lidský faktor by byl.
Se zážitky je to však už trošku horší, protože (a tady se zároveň dostáváme i k proměnné "čas") poslední dobou se náš norský pobyt točil jen kolem školních povinností. Ale nemůžeme se tomu divit - volného času bylo dost, teď přišla řada prokázat, že Masarykově univerzitě tady neděláme ostudu ;-) 
Konkrétněji: Neurovědy vyžadovaly v angličtině a před publikem prezentovat tematicky náročný výzkum (15 min.) a hned vzápětí stvořit 15stránkový elaborát na libovolné téma (volnost výběru byla sice roztomilá, ale jak jsme zjistily, neurovědy nejsou procházka růžovým sadem a kognitivní neurovědy v současném výzkumu už vůbec ne - zejména pokud vám chybí basic knowledge, protože my s Edit jsme ještě neurovědami na MU neprošly, že jo...). Díky tomuto předmětu jsem tak poprvé zažila, jaké to je několik dní nad něčím sedět a nakonec ještě celou noc propsat a oka zamhouřit až o půl 8 ráno, kdy vyčerpáním padnete... To se mi nestalo ani u bakalářky! :-)
A pak je tady norština, která taky vyžadovala vytvoření prezentace na libovolné téma (jen 5 minut naštěstí) a ve středu mě ještě čeká zkouška z tohoto srandovního jazyka. Zkoušky se sice bojím, ale je úžasně vzrušující, jak bych nikdy neřekla, že po třech měsících budu schopna napsat v norštině esej! (...teda alespoň doufám, že dostanu dobré téma a budu schopna tu esej napsat :-) Gramatiku už nějak člověk spatlá - zvlášť, když opráší základy němčiny, z které spousta pravidel v norštině vychází :-)).

No a pak už zbývá příprava na poslední zkoušku, po které nás čekají již jen příjemné věci, o kterých bude konečně možno psát vtipné a informačně přínosné články! ;-)

I když, možná přijde něco již dříve! :-) V sobotu mě totiž čeká příjezd Aničky, která se odhodlala navštívit mne tady a já se na ni velmi těším! Jsem si tudíž jistá, že přijdou konečně nové fotky i jarního Osla a spousty nových míst, které tady spolu probádáme ;-)

A do té doby - opatrujte sa děcka! :-)

..a jen tak pro zajímavost na okraj - tady máte norskou narozeninovou písničku, kterou jsme se učili zpívat ;-)

Deniska v Oslu

Smska zhruba v 10 večer 24.3. mi oznámila, že letadlo, které za mnou má dopravit moji nejdražší Denisku má 40 min zpoždění. Člověk by řekl, že je to pár minut, ale během těchto pár minut vám ujedou všechny busy i vlaky z letiště a vy se moji drazí nemáte šanci z tama dostat. Po půlnoci je prostě letiště Gardermoen směr Oslo a zpět nedostupné. Zpoždění se postupně natáhlo na 2 hodiny a bylo rozhodnuto. Musím sehnat auto, abych to chuďátko z toho letiště nějak osvobodila. :-) Ale naštěstí zde máme našeho německého kamaráda Floriána s autem, takže všechno bylo v suchu. Ještě mu ale rychle zavolat, aby už (jako skoro každý večer) nebyl tvrdě pod parou. Všechno nám naštěstí hrálo do karet a milého Floriána jsem zastihla zrovna když ke svým ústům mířil se sklenou vína. Naštěstí byl tak laskav, že víno odložil a šel spát, aby se mnou a Adélkou mohl o půl 1 v noci vyrazit na záchranou misi. Uvařili jsme čajíka, vzali džus a banána a hurá na Gardermoen. Zhruba ve 3 jsme byli zpět i s milou Deniskou a valili jsme spat, bo jsme toho měli všichni plný kecky.


Druhý den, až jsme se probraly, jsme si nachystaly baštu a Deniska vybalila velice milé překvapení, které obstarala v dury free a které nám činilo potešení po celou dobu jejího pobytu. :-)



A pak jsme už vyrazili směr město. Tím pak teda myslím čas zhruba kolem druhé, až jsme se tak nějak byly schopný vyhrabat. :-) Namířily jsme si to nejdříve do Munchova muzea...trocha kultury na začátek, aby se neřeklo a pak už hurá na procházku do města. Šly jsme k opeře, potom procházkou přes Akershus castle na Aker brygge, kde jsme samozřejmě zapadly do meka na kafe. Pak už jsme byly tak utahaný, že jsem pádily rovnou domů a se skleničkou Baileys upadly do zaslouženého spánku. :-)


Druhý den, opět po složitém probrání se, najezení a namalování na ksichtík obličej, jsme se vydaly směr prohlídka Parlamentu. Jelikož jsme byly šikulky, tak jsme stihly ještě před začátkem prohlídky obejít celou hlavní třídu Osla spolu s Královským palácem a Národním divadlem. Vzhledem k tomu, že Oslo je pidi, asi tak jako Brno, nebyl to zas takový heroický výkon. Když jsme dorazily k Parlamentu, byla tam už pěkná frontička. Nicméně my, české holky, ač poslední, tak jsme si strategicky stouply dopředu a díky bohu za to. Byly jsme poslední, kdo se dostal dovnitř. No, radši jsme se neohlížely co na nás gestikulují ti, kteří sice přišli dřív, ale zůstali za dvěřmi...naneštěstí pro nás za prosklenými. :-)


Po prohlídce, jelikož byl krásný den, jsme vyjely na Holmenkollen, vychutnat si výhled. Cestou zpět jsme si na zastávce metra koupily úplně božské dortíčky a opět jsme musely vzpomenout slova našeho spolužáka Marka, které pronesl na našem cyklistickém výletu na střední. Jen uvedu do děje - představte si peleton úplně zdecimovanejch holek, jak statečně, ale z posledních sil jede do kopce někde hluboko v Jeseníkách a kolem nich nahoru a dolů, nahoru a dolů jezdí jejich milý spolužák Marek a opakuje: "Ženský, kdybyste tak nežraly, tak byste to vyjely." ... Jooo, nezapomenutelná to slova básníka. :-)


Dortík nám dodal potřebnou energii, která nám chyběla na skolení pana Vigelanda. Rozumějte, na prohlídku jeho parku, samozřejmě, což byla pro druhý den poslední zastávka. A opět, jako předchozí den, jsme odpadly u filmu se skleničkou Bayleis :-)


A je tu třetí, poslední den. Na ten jsme si nechaly samé chuťovky. Plavbu na lodičce kolem ostrovů v Oslo fjordu a Ice bar. Druhá zmiňovaná zastávka nám ale bohužel nevyšla. Netušila jsem, že mají v neděli zavřeno. :-( Ale lodičku jsme si náležitě užily. Chvilkama jsme se teda bály, že zažijeme Titanik, ale loďka naštěstí v celku dorazila do přístavu. My si zašly ještě na kafčo opět do meka a valily zase domů, jelikož Denda vstávala něco málo po 4 hodině, aby už v 7:20 mohla nasednout do letadla a po desáté, kdy já jěště spala, sedět poctivě v práci.






Tak, už jsem tu měla dvě nezapomenutelné návštěvy. Dvě osůbky, kterou jsou mi na světě nejvíc. Mého nejdražšího muže a Denisku. Mám vás moc ráda lidi, děkuju, že vás mám! :-*

Copenhagen trip

18.-20. 3. jsme se s Adélkou vypravily na legendární výlet do Kodaně. :-) Pěkně jsme se pobalily do našich batůžků a vyrazily směr přístaviště kousek za Opera house, kde na nás čekala loď, která nás měla v rozmezí 17:00 - 10:00 dopravit do Kodaně.


Po tom, co jsme obdrželi lodní lístky, jsme se úspěšně nalodili a uvelebili v naší kajutě. Ta měla k našemu překvapení dokonce i okno, ač na lístku stálo "inside cabin". Po vybalení jsme se vydali na průzkum. To byste lidičky neveřili, co všechno na takové lodi mají. Nejen, že tam můžete zaparkovat autem, je tam taky bazén, sauna, restaurace, bar, konferenční sál, kino, diskotéka a tak dále a tak podobně.



Většiny nabízených atrakcí jsme náležitě využili a do postele ulehli někdy mezi druhou-třetí hodinou raní. Jedna z našich kamarádek měla po cestě do kajuty zajímavý zážitek. Proti ni se najednou objevil chlápek, asi tak šedesátiletý, úplně nahatý a samozřejmě jako dělo. Chudák nebyl mocen najít svou kajutu. To, že si v průběhu hledání někdě zapoměl oblečení mu vůbec nevadilo. Měla bych vysvětlit vznik této, na lodi do Kodaně v podstatě normální, situace. Norům při cestě do Kodaně vůbec nejde o Kodaň. Jediné o co jim jde je to, že na lodi jsou duty free ceny alkoholu. Takže se po cestě tam totálně zmrtví, pak se projdou po Kodani, aby vychodili kocovinu a po cestě zpět se scénář opakuje. Ještě ráno v podnapilém stavu nakoupí zásoby chlastu a jdou spokojeně domů. A tak minimálně jednou, dvakrát za měsíc.:-)

My jsme samozřejmě jeli v prvé řadě za poznáním nové kultury a památek, takže jsme celý den běhali po Kodani jako fretky. Organizace, se kterou jsme jeli, dokonce zařídila i průvodce a ten nás zavedl úplně všude.













A když říkám všude, myslím opravdu všude. Dokonce i do legendárního squatového mestěčka Christiania, kterému se věrně říká little Amsterdam. Seženete tam úplně všechno - trávu všeho druhu a kvality, hašiš, atd.



Po celodením běhání jsme byly s Adél tak utahané, že jsme se rozhodly využít možnosti zajít si na lodi do sauny. A bylo to bájo. Byla to taková ta parní sauna, kde není tak teplo, takže jsme tam mále usly. To mále jsme naplnily po příchodu do kajuty. Asi od 5 do 8 jsme si daly šlofíčka a pak už s ostatními vyrazily podívat se, co se děja v lodních klubech.:-) V tu noc byl nějvětší úplněk za posledních 20 let. Tancovali jsme na parketu a prosklenou stěnou sledovali moře a odraz měsíce na hladině...no prostě krása. :-)

Ale dost romantiky a zpět do severské kruté reality. Abychom ji trošku zmírnili, tak jsme si po vzoru norů došly do duty free shopu taky nakoupit zásoby. No co, život na severu je krutej, třeba dnes (29.3.) tady napadl opět sníh. V doprovodu ostatních a za cinkavého zvuku linoucího se z většiny tašek jsme opustili loď a nezbylo než si říct: "To byl super výlet, jeden z nejlepších!"

Opera

Aby byl náš prožitek z monumentálního Oslo Opera house úplný, rozhodly jsme se, že by bylo záhodno navštívit nějaké představení. Dumaly jsem nad webovými stránkami opery, až jsme se rozhodly pro moderní operu Lulu. K našemu nadšení jsme zjistily, že je 50% sleva pro studenty, což umožnilo, že jsme si mohly dovolit lístky bez jakékoliv poznámky typu: "restricted view, column in the view, atd.".:-)


Krásně jsme se ohákly a společně se dvěma (překvapivě:)) německýma kamarádama - Manuelem a Verou - vyrazily směr opera. Vtipné bylo, že jsem si hrdině obula otevřené střevíčky se slovy, že to nějak zvládnu, nicméně už před vchodem do našeho domu jsem hňápla do první sněho kaluže. No ale co by člověk nepřetrpěl pro trochu kultury. S myšlenkou na maminku, která vždycky říká: "Jednou si dáma, tak to musíš vydžet" jsem statečně pokračovala v cestě.



Úspěšně jsme dorazily do krásně nasvícené opery, vyzvedli si lístky a nechali se unášet večerní divadelní atmosférou. Chyběla jen sklenička vína, ale při zjištění ceny (60 NOK) nás rychle přešla chuť. Opera byla v němčině a měla 3 dějství. O porozumění textu se postaraly anglické titulky na obrazovce na zadní straně sedadel před námi a o porozumění děje jsme se už měli postarat sami. Tu ovšem nastal menší háček:-)




První dějství bylo v pohodě. Uvedení do příběhu, jasné, stručné, výstižné. U druhého dějství jsem se dokonale ztratila a o přestávce tajně doufala, že třetí, poslední dějství mi vše objasní...no a...ne.:-) Byla jsem jako Alenka v říši divů. Naštěstí mě zachránila Aďa, která mi alespoň částečně vyjasnila pointu. Ale i tak lidičky...zážitek jako blázen. :-) Když budete v Oslu a nebudete vědět co by...doporučuju. ;-)

Cabin trip aneb Sleep in the snow

O víkendu 11. - 12. 3. jsme se s Edit zúčastnily jednoho úžasného výletu, který se řadí k nejlepším zážitkům celého našeho Erasmus pobytu!
Jen si to představte... Třpytivě bílý, nedotčený sníh všude kolem vás, ticho, nádherná příroda vysoko v horách s dechberoucím výhledem, celodřevěný srub se saunou a obrovským krbem jen čekajícím na rozdělání ohně, útulné pokojíky s patrovými palandami jak z chaloupky sedmi trpaslíků, banda dobře naladěných lidí a vy jste toho všeho součástí. Ách... ;-)

Bylo krásně, bylo skvěle, přestože cesta od autobusu ke srubu byla jen a jen do kopce a s báglama na zádech jsme se za tu hodinu cesty pořádně zapotili. Zkušenější spolužáci se vydali na tuto cestu na běžkách... Mají můj neskonalý obdiv! 3 hodiny běžkovali, zatímco my to vzali metrem, autobusem a až onen závěr po vlastních :-) ...ale taky podle toho pak vypadali ;-)

Odpoledne jsme strávili ve sněhu. Doslova. Bitkaaaaaa! Člověk by neřekl, kolik srandy zažije tím, že někoho shodí do sněhu! Horší to pak je, když někdo furt shazuje vás... ;-) Večer jsme pro ostatní s holkama vařily, pak šly do sauny a ze sauny hoply přímo do sněhu! Později se hrály hry, povídalo, bavilo, smálo se a k ranním hodinám šlo spát... (vylézt na horní palandu bez schůdků byl můj heroický výkon, který nikdo nedocenil! :-)).

V sobotu jsme tenhle malý ráj však museli opustit. Zamáčkli jsme slzu v oku, poklidili pokoj a vydali se na cestu zpátky. Děkuju za tenhle výlet! :-)