Vstávat a cvičit! A proč? Protože co by ne :-)

Ano, buďme kritičtí a připusťme, že Oslo má své nevýhody. Ale naštěstí má spoustu výhod, díky kterým na všechny mínusy můžete rychle zapomenout!

Jedna z velkých výhod je možnost aktivního odpočinku, relaxace, prostě sportovního vyžití všeho druhu! Na začátku semestru jsme hned první týden zaplatily semestrální sportovní poplatek 750 NOK (tedy cca 2400 Kč), z čehož se nám sice malinko podlomila kolena, ale ta se už dávno narovnala ve chvíli, kdy jsme tohoto poplatku začaly naplno využívat a uvědomily si, jak úžasná věc to je a určitě je to něco, co nám doma bude chybět :-)

A co teda všechno můžeme? :-)

Přestanu spammovat obrázky strejdy Googla a prostě to povím: celý semestr můžeme neomezeně (bez dalších poplatků) navštěvovat bazén, saunu, taneční lekce, jógu, box, lekce zumby, spinningu, posilovnu, lezeckou stěnu či tělocvičnu a my to všechno hojně využíváme! :-)

Informační hodnota článku: téměř nulová. Ale doufáme, že jsme alespoň u jednoho čtenáře zaznamenaly závistivý povzdech :-D ... ;-)

Amatøren

Amatøren je studentský klub v areálu našich kolejí, který pořádá nejrůznější akce pro zpříjemnění útrpného studentského života... Je to takové slunce ve študákově duši, které září přes celý týden a nabízí filmový klub, turnaje ve fotbálku, kulečníku, koncerty, diskotéky, kvízové večery a levné pivo (pod slovem levný rozuměj levnější než všude jinde, ale dražší než to v plechovce. Asi za 130 Kč jeden čep :-)).

My holky z domku číslo 10 máme vchod asi 13 vteřin od našeho bydlení, takže si můžeme klidně i v papučkách a bez čepky odskočit na nějaký ten taneček... Samozřejmě jsme tohle ještě nikdy nepodnikly a příprava do Amatøren nám trvá jako příprava na ples :-) Tak rozuměj - musíme tu Českou republiku nějak reprezentovat a dokazovat, že Češky nejsou holky k zahození ;-)
Takhle jsme se do Amatøren okrášlily už dvakrát. Součástí příprav bylo také domácí posilnění se "do jedné a druhé nohy", abychom moc nevyčnívaly mezi opilými bohatšími studenty, kteří na pivo mají. Ochranou též bylo nechání finanční hotovosti doma v šuplíku. To by nás však nesměla překvapit možnost platit u baru kartou! Damn! Jako záchrana se nakonec ukázala všudypřítomná voda zdarma k osvěžení (*).

První večer v Amatøren byl skvělý! Hudba k tanci velmi slušná, složená z rádiových hitovek. Potkaly jsme nové kamarády, tančily asi 3 hodiny v kuse a propotily trička. Nevýhodou byla absence čerstvého vzduchu se zvyšujícím se počtem účastníků párty. Ke konci už opravdu bylo nedýchatelno a ze mě teklo vody jak z vola u pluhu (**). Ještěže klub ve 2 zavíral, protože bychom si jinak z tance vyhodily klouby. Pravda - po rozsvícení světel jsme se sice těm kočkám, co do baru vešly, podobaly jen velmi vzdáleně, ale večer to byl supr.
Druhý večer v Amatøren, který jsme podnikly o týden později, se nesl ve znamení latinských rytmů (Latin Party :-)), které nejprve byly fajn, ale prostě jak nejsme ten jižní národ a nemáme to v krvi, tak nás to tentokráte tolik nebavilo a taneční parket jsme opustily dříve než posledně. Ovšem opět úplně durch zpocené... :-) Tak uvidíme, jak nás tenhle klub překvapí příště!

(*) V Oslu je sice všechno drahé, ale na oplátku tady můžete najít také některé věcí zdarma. Jako například vodu na baru. Nemusíte se už tajně plazit na záchod s kelímkem jen proto, abyste si do něj čepli vodu, jak to dělám třeba já u nás v ČR :-) Prostě přijdete k baru a nalijete si ji přímo ze džbánku! A nikdo se na vás nedívá hloupě, že nic jiného celý večer nepijete :-) Taky se mi už dvakrát stalo (jednou ve městě, jednou v kampusu), že na ulici rozdávali tradiční norské wafle s marmeládou zdarma! A téměř na každé párty pořádané univerzitou máme na stole nějaké sušenky nebo slané pochutiny :-) Zdarma (i když někdy jen na omezenou dobu či pro nás studenty) je také většina vstupu do muzeí, galerií a jiných památek. Jo a v Remě (supermarket) máme každý den plné talíře nakrájených pomerančů! :-)   

(**) Strašné teplo na tanečním parketě zapříčinilo jednu docela vtipnou historku, která se přihodila kamarádce Báře. To si tak tančíme na nějakou vypalovačku a v kruhu se s námi vrtí i německý kamarád Florian. Z Báry teče pot proudem a aby řeč nestála, za ladného vlnění těla se ovívá dlaněmi a s úsměvem prohodí: "I am really hot!". Zkušený angličtinář ví, že "hot" může značit jak stav horkosti, tepla či také výraz pro to, že je někdo sexy! Co čert nechtěl, Florianovi první význam asi nic neříká, protože si Báru změřil šibalským pohledem a se slovy "Yes, you are really hot!" na ni hodil flirtovní úsměv ;-)

Sáňkujeme!

V pátek 21. 1. 2011 jsme si pěkně profoukly gatě!

Společně s několika kamarády z naší buddy group jsme se metrem vydaly vysoko nad město. Přestože jsme na sobě měly lyžařské gatě i bundy, tak zima toho dne byla pořádná a my se klepaly i v nížině. A co teprve nahoře nad městem?!

Naše cesta byla dlouhá, dokonce jsme mířili výš, než kde se nachází slavný Holmenkollen lyžařský můstek. Vůbec nám to ale nevadilo, protože jsme se všichni kochali okolní krajinou s bílým snížkem, výhledem na celé Oslo a vůbec vysokohorským rázem celé krajiny.

Holmenkollen.

Na hoře jsme se vydali hledat půjčovnu sáněk, která byla ukrytá v červeném domečku z typicky norských barevných dřevěných desek/trámů/pruhů (nevíme, jak přesně to vyjádřit, ale takhle tady prostě vypadají všechny domky :) Jen ty desky jsou někdy červené, nebo taky bílé a často i žluté :-)).

Po papuli nás sice pleskla cena (100 Kr), ale řekli jsme si, že když už jsme tady, tak do toho půjdeme, nebudem se bát a sáňky si pořádně užijem!

K půjčení sání, které vypadaly fakt stylově, ne jako dříve obyčejné dřevěné sáňky, na kterých jsme se jako prťata proháněli, byla možnost si zdarma vzít helmu... Trošku nás znervóznilo, že na obyčejné sáňkování budeme potřebovat helmu, která je navíc doporučená a zdarma, ale katastrofické myšlenky jsme raději hned zahnali :-)


Hned poté, co jsme však absolvovali první jízdu, jsme pochopili, že helma je výborná věc, splňující hned několik funkcí najednou:
1) Při té super rychlé jízdě, kterou frčíte, vám alespoň neumrznou uši...stačí že vám zamrzne úsměv a slzící oči...
2) Betonové mantinely v zatáčkách byly jako stvořené pro to, aby o ně naše hlavičky pěkně luply, když se nám nepovede včas zatočit :-)

 
Byla to prostě jízda!

Nemám odhad, jakou rychlostí jsme asi tak mohli jet, ale jeli jsme dostatečně rychle na to, aby mi z jízdy začaly téct slzy, fukalo mi pořádně do kalhot, tváře jsem měla prokrvené až do fialových barev a podrážkou mi skoro už prosvítaly ponožky, jak moc jsem se snažila na konci trasy zabrzdit :-) ...pomohl až ocelový plůtek obalený slaměným polstrováním...

Zamrzlý úsměv dokazoval, že to byla nezapomenutelná, asi 8 minutová jízda... kterou jsme samozřejmě jeli ještě několikrát znova :-)

Nejlepší na tom bylo, že zpátky na začátek trasy se cestovalo metrem. Miluju Oslo! :-) Totiž při představě, že bychom celý kopec se sáněmi museli šlapat, se mi děje nevolno :)

Poslední sáňkovací špíček: Řeknu vám, řídit takové sáně není sranda! Už nevím, jak jsme to dělali jako děti (když nás zrovna netahali rodiče), ale tohle bylo teda o hubu :-) Jsem ráda, že jsme si nikdo nezlámali nohy a že to vydržely i naše boty :-)

Na obrázku vlevo - obstlaný brzdící plůtek a v pozadí menší cvičný skokanský můstek (menší než Holmenkollen).

Domeček naší norské buddy kamarádky.

Celý sáňkovací den (od cca 10.00 do 18.00) jsme zakončili u kamarádky na kakau a pak na hamburgeru v McDonaldu (únava a hlad již nedovolili čekat na cestu zpět na koleje a na domácí stravu).

Technické muzeum

Bude to je krátká zmínka, ale musím se o tenhle zážitek s vámi podělit. Jak jsem později zjistila, jsem už sto let za opicema a většina z vás bude vědět, že takováhle sranda existuje, ale stejně. Ve zdejším technickém muzeu mají zázrak...nekecám...vážně. Sednete si naproti sobě ke stolu, dáte si na hlavu takovou čelenku do které vedou dráty a navzájem, jen pomocí vášeho soustředění, soutěžíte s kolegou naproti, kdo posune takovou malou kuličku. Chápete, jen se soustředíte a "očima" kuličku prostě posunete. Já tomu nemohla uvěřit, ale vážně to funguje. Jak...nemám ponětí. Ale měla jsem konečně poprvé v životě možnost zažít, jaké to je být kouzelníkem. A věru...je to vážně dost dobré! :-)

Co se skrývá 20 min od kolejí?